Středověké nástroje: Crwth aneb Odkaz starých Velšanů

Mnohé z vás možná při přečtení nadpisu napadlo, že z něj vypadlo několik samohlásek, protože v opačném případě by vůbec nedával smysl. Nebo snad ne? Co je to crwth? Odpověď je však velice jednoduchá, jedná se o středověký nástroj, hojně rozšířený mezi Velšany na Britských ostrovech. A právě o něm si dnes povíme něco více.

Crwth (čte se kchrjút), někdy nazván také rota (angl. rote) nebo chrotta (crowd) je strunný nástroj, původně to však byl instrument trsací (a ještě o něco později smyčcový). Název je odvozen z původního keltského slova „krotto“ (objekt ve tvaru kruhu), jímž údajně mohli staří Keltové označovat právě určitý druh hudebního nástroje. Jenže který? Původní pojmenování opět prošlo složitým vývojem, a proto je těžké vyvodit jednoznačný závěr. Přestože pod pojmem crwth rozumíme jeden konkrétní nástroj, jeho irská podoba („cruit“) označovala také některé druhy menších harf. Proto název zřejmě neoznačoval jeden konkrétní nástroj, ale záleželo vždy na oblasti, kultuře a určitém historickém období.

Na základě některých nálezů můžeme předpokládat, že nástroj byl využíván Velšany již v době římské okupace (skončila asi v 5. stol.), ve větší míře se začal šířit teprve v 9. století. Předpokládá se, že jeho podobu ovlivnily také hudební nástroje Evropanů, kteří v této době začali podnikat hromadné invaze na Britské ostrovy. První písemné zmínky o crwthu však pocházejí až z 11. století, z pramenů, které se mj. věnují dřívějšímu panovníkovi Walesu, Hywelovi ap Cadellovi (asi 880 – 950). Crwth měl být, společně s různými druhy harf a píšťal, součástí kulturního života šlechticů, mezi nimiž byl v oblibě hlavně při nejrůznějších zábavách. Později se také pořádala hudební klání a zmínky se nám dochovaly díky několika legendám a také básní cywydd z roku 1436, jejímž autorem je velšský bard Rhys Goch Eryri.

Je třeba poznamenat, že crwth prošel složitým technickým vývojem nejen na území dnešní Anglie, ale také v Evropě. Zatímco zde jej však s postupem času nahradily jiné nástroje, v Anglii si zachovával svou pozici v lidové hudbě až do 18. století, které bývá spojováno s vynálezem houslí. Právě tento smyčcový nástroj předznamenal konec výroby crwthu ve Walesu a ukončil tak jeho staletí trvající tradici, na kterou nicméně hudebníci navázali znovu ve století dvacátém, které bylo charakteristické zvýšeným zájmem o lidovou hudbu. To umožnilo opětovné „vzkříšení“ crwthu, jeho technické proměny i rozvoj nových hudebních technik. Důvodem byla mj. neznalost hry na původní typ nástroje (již v 19. století vymřeli poslední muzikanti, kteří hru na původní instrumenty ovládali, navíc se nástroje a techniky dědili z otce na syna – to zapříčinilo nejrůznější druhy hraní, držení, ale také ladění, což jen přispělo k všeobecnému zmatení těch, jež se pokoušeli v pozdější době původní metody vypátrat).

Crwth nebyl technicky příliš složitý, tvořila jej rezonanční skříň, zpravidla obdélníkového tvaru, která se dále dělila na tři části (víko, dno, luby). V horní polovině nástroje se nacházely dva otvory, jimiž bylo možné prostrčit ruku a hrát tak na struny (v pozdějším období jich bylo šest - čtyři struny melodické a dvě struny bordunové, umístěné šikmo přes nástroj). Kromě toho je dodnes možné shlédnout i hudebníky, využívající při hře smyčec (viz video níže).

Do dnešního dne se nám zachovaly pouze tři exempláře crwthu v „původní“ podobě. Všechny tři jsou vyrobeny ze dřeva a nacházejí se na území Velké Británie. První z nich je vystaven v Galerii umění ve Warringtonu (na severu Anglie), pocházející pravděpodobně z 18. století (přesné datum není známo, odborníci zde vycházejí pouze ze zmínek a náčrtů z magazínu Archeologica, které se v mnohém shodují se skutečnou podobou nástroje). Další významný exemplář se nachází v Národním historickém muzeu St. Fagans (západně od hl. města Cardiff), byl zapůjčen J. C. W. Finchem  z Caernafonshire v r. 1935 a jeho rodina je také dodnes vlastníkem tohoto unikátního nástroje. Poslední nález se nachází v Národní knihovně v Aberstwyth, kam jej věnoval zakladatel Sir John Williams při slavnostním otevření v roce 1907.

Významné osobnosti a instituce ve Walesu, se kterým je historie nástroje neodmyslitelně spjata, se snaží podporovat výzkum, který v nedávné době odhalil například unikátní design exempláře z Aberstwythu, jež nemá na podobných nástrojích obdoby. Nejen proto je také crwth již nyní označován za naprostý unikát mezi strunnými nástroji vůbec.