Středověké nástroje: Organistrum – nástroj, který musejí obsluhovat dva

Organistrum. Pod tímto latinským názvem se skrývá strunný hudební nástroj, který se nehodí pro soukromé brnkání někde v klášterní cele. Při hře na něj si totiž člověk nevystačí sám.

Co je organistrum

Organistrum vzniklo v severním Španělsku na přelomu 10. a 11. století, název je odvozen od latinských slov organum a instrumentum. Slovem organum se rozuměly tehdejší jednoduché harmonie, souzvuky, jednoduché „akordy“ složené z oktáv doprovázených kvartami či kvartami, instrumentum znamená nástroj. Všeobecně se považuje za předchůdce všech možných vývojových typů hurdy gurdy, nástroje zmiňovaného v jednom z předchozích článků.

Využití organistra

Organistrum bylo zamýšleno jako nástroj doprovodný, nikoli sólový. Využití našlo v klášterním prostředí jako doprovod zpěvu. V Evropě dominovalo při latinských a gregoriánských zpěvech, bylo považováno za nástroj duchovní hudby, který byl schopný udržovat stálý a konstantní tón díky své basové struně.

Stavba nástroje

Uvnitř těla organistra je kolečko (jakýsi předchůdce smyčce) obalené po obvodu kůží, dobře namazané smůlou, snadno pohyblivé díky mezeře v rezonanční desce nástroje. Přes kolečko jsou natažené tři struny, které podpírá kobylka stejné výšky jako kolečko. Jak se kolečko otáčí, dřevěné kolíky přitisknou všechny tři struny najednou na krku nástroje (místo aby hudebník stiskl tyto struny prsty, jako to dnes známe na kytaře) a všechny tři struny znějí najednou. Tyto tři struny, najednou znějící, vyluzují zmíněné „akordy“ nazývané organum.

 Stavba organistra (popis ve španělském originále)

 clavijas – kolíky

 mástil – krk nástroje

 teclas – klapky

 tangentes – část klapek tisknoucí struny ke krku nástroje

 tapa de teclado – klaviatura, klávesnice

 caja de resonancia – rezonanční deska

 rueda – kolečko

 puente – kobylka

 cordal – struník

 manivela – klika

Organistra jsou různě zdobená a také mohou být různě barevná. Barva nanášená na povrch nástroje měla nejen vylepšit vzhled organistra, ale také chránit nástroj před povětrnostními vlivy či dokonce zakrýt přirozenou strukturu dřeva. Je ovšem otázka, zda to bylo vždy ku prospěchu věci.

Od ostatních nástrojů se organistrum liší především v tom, že na něj musí hrát dvě osoby: jedna otáčí klikou na jedné straně nástroje a pohybuje tak kolečkem, druhá mačká klapky (kolíky) na druhé straně nástroje, které působí na struny, a vytváří tak melodii. Ve srovnání s dnešním hurdy gurdy je to tedy nástroj dostatečně velký na to, aby umožňoval oběma hráčům relativní pohodlí a rozdělení rolí, aniž by si překáželi. V některých historických vyobrazeních se však dají najít i menší „organistra“ stejného tvaru, na které hraje jediný hudebník.

Organistrum v křesťanské ikonografii

Organistrum hrálo ve vrcholném středověku zásadní roli ve vývoji klášterní hudby po celé Evropě. V souvislosti s tím ho známe díky bohaté ikonografii, která se dochovala až do dnešní doby. Vizuální zobrazování organistra začalo kamennými sochařskými díly, která jsou součástí kostelů a jejich portálů po celé Evropě. Ve Španělsku se našlo 23 vyobrazení, velmi často se objevují vyobrazení čtyřiadvaceti starců ze Zjevení Janova, kteří drží hudební nástroje. V souvislosti s některými biblickými pasážemi lépe pochopíme ikonografii některých portálů:

Zjevení Janovo 5, 8-10

A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před Beránkem; každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu. A zpívali novou píseň: „Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí.“

Portál – Portico de la Gloria – katedrály sv. Jakuba v Santiago de Compostela ve Španělsku

Ve vyobrazení na portále – Portico de la Gloria – katedrály sv. Jakuba v Santiago de Compostella (1188) má organistrum zde má čestné místo (ve vrcholu oblouku) mezi nástroji hudebníků představujících čtyřiadvacet starců ze Zjevení Janova. Jedná se o jedno z nejpřesnějších vyobrazení tohoto biblického výjevu. Můžeme zde najít spoustu bohatých detailů, např. zdobení či fakt, že toto organistrum má 12 tónů v oktávě, což značí, že se jedná o chromatický nástroj (7 základních tónů a 5 půltónů).

Detail sochařského zobrazení organistra z Portica de la Gloria v Santiagu de Compostela a replika vyrobená podle jeho vzoru

Ústup organistra ze scény

Organistrum se běžně používalo až do 15. století, během staletí se však hudební nástroje pomalu a postupně měnily po stránce tvaru, názvu a technických vylepšení. A proč se vlastně organistrum vytratilo z hudební scény? Zde je několik nejdůležitějších důvodů:

• jeho váha a velikost činí problém při přenášení

• je třeba, aby kromě hudebníka doopravdy hrajícího na organistrum (mačká kolíky/klapky, vytváří melodii) byla i při cvičení neustále přítomná další osoba, která bude točit klikou...a že cvičení bylo potřeba, protože by hudebník těžko zvládl jakoukoli skladbu bez patřičného nácviku

• vznikaly nové hudební nástroje, které byly na lepší technické úrovni

Organistrum a současnost

Přesto se však i dnes, zejména ve Španělsku, najdou odborníci na výrobu dobových hudebních nástrojů, kteří umí vytvořit repliku tohoto starobylého nástroje či jej zrekonstruovat. Jedním z nich je Emilio Arias Martinez, který také sám na organistrum umí hrát. Zde najdete fotodokumentaci výroby repliky organistra z Portico de la Gloria v Santiagu de Compostella přímo z jeho osobní facebookové stránky.

Emilio Arias Martinez doprovází zpěvačku Maite Itoiz jako hráč na organistrum vlastní výroby (taktéž replika organistra z Portico de la Gloria v Santiagu), Maite Itoiz zároveň sehrála úlohu „druhé osoby točící klikou“ při hře na organistrum