Tak trochu jiný Majáles

Majáles, jako oslavu studentského života, si asi většina lidí, představí jako nějaký den v týdnu, kdy z přednášek ve škole uteče dřív a do batohu se skripty a sešity přihodí pár láhvačů a utíká se někam, vetšinou v blízkosti školy, veselit poslechem kapel, podpořit dlouze vybíraného krále Majálesu a hlavně se bavit s kamarády a společně se "netěšit" na další den, protože to vstávání do školy bude pekelné. V Pardubicích je tomu trošku jinak. Akce, pojmenovaná Pardubický Májáles, je v posledních letech dvoudenním festiválkem (pátek + sobota), kde se představí celá řada českých kapel a hlavně, návštěvníci už nejsou zdaleka ze studentských řad. Což ničemu nevadí, ale typický Majáles by se dal vnímat jinak. Každopádně jaký že ten pardubický tedy byl?

Tak jako loni, i letos vyrostlo během týdne u pardubického koupaliště malé festivalové městečko, které se v pátek odpoledne začínalo pozvolna plnit. Jak jsem již předeslala, nejen studenty, ale snad všemi věkovými kategoriemi, psy nevyjímaje. Aby taky ne, line-up byl dost různorodý a na své si opravdu přišli asi všichni (i když o těch pejscích pochybuji). Nejdříve se na Evropa 2 stage představili rap-popoví Atmo music. Lidé teprve přicházeli a rozhlíželi se po areálu, takže ani jejich přivítání nebylo nejvřelejší. Následován byl Pekařem na Nicolaus Vodka stage a pomalu se též začala zahřívat House and tech stage, která byla kytá a nejnavštěvovanější za dob deště či pak v pozdějších nočních hodinách. Mluvíme-li o počasí, bylo proměnlivé, jak déšť, tak typicky letní horké sluníčko.

K Májálesu samozřejmě patří král a letos svůj titul obhájilo jeho veličenstvo král Z. I. Stejně jako loni převzal klíče od města a univerzity a dokonce zahrál svým poddaným dvě písničky, za doprovodu své družiny a kytary. "A co bylo dál, jenom vítr? Po nebi se mraky honily." - krom toho tedy Jelen a snad už typicky doprovázen deštěm. Chlapci energicky ukázali, že opravdu patří k tomu nejlepšímu, co současná česká scéna nabízí. Vedle zatím nazvučili Horkýže Slíže, naopak stálice slovenské scény, která na správněm českém fesťáku nesmí chybět. A taky ukázali proč.

Večer se pomalu rozjížděl, areál byl téměř plný. Příjemným překvapením byla například mladičká Lenka Filipová, alias Lenny následována J.A.R. Kapelou, která se narodila ještě o 5 let dříve, než Lenny. Nicolaus Vodka stage posléze naopak zase nabídla něco, pro mladší fanoušky, možná spíše fanynky a to mladé a veselé UDG.

Pak už jen trocha toho punk-rocku v podání Rybiček48, se zajímavou fire-show a hostujícícm Pekařem, který se k nim párkrát vydatně přidal, případně vrchol elektro-stage Michaela Buriana. Výživný program a proud piva dost účastníků celkem znavil, bylo tedy třeba jít domů a šetřit síly na neméně nabitý sobotní program.

Sluníčkem nabité poledne odpálil mladičký, ulicí objevený, písničkář Jakub Ondra a následně též relativně "čerstvá" formace Mirai. Třetí kapelou druhého majálesového dne byli opěť mladiští chlapci - a sice folk-popový Thom Artway s kapelou, známý především skladbou "I have no inspiration". Úplně kontrastně pak působili samozřejmě skáčkoví slovenští Polemic. Škoda, že kvůli teplu a poobědové únavě je většina lidí vnímala spíše vsedě či v lěže na trávě. Nadruhou stranu přesně taková pohoda, sluneční paprsky a studené pivko, dle mého ideálně dokreslují. Poté zase trocha mládí a sice sličná Debbie.

Následně Marek Ztracený a Ben Cristovao, který překvapil nejen po hudební stránce, ale i svou velmi silnou fanouškovskou základnou. Ostatně byl zřejmě vrcholem večera pro mladší část publika, protože to po skončení koncertu houfně odcházelo. V přeplněném areálu to ale nijak vidět nešlo a na Wohnout byl obrovský kotel a povedený koncert si neužívala jen kapela. Stejně tak následující Mig 21, který byl sic načasován do slušné průtrže mračen, ale to nikomu na dobré náladě neubralo.

Předposledním interpretem byla kapela rádiových hitů s velmi atypickým hlavním vokálem a sice Mandrage. Spousta světelných efektů, nadšených mladých fanynek a téměř notoricky známých textů. Asi úplný vrchol večera. Posledním interpretem pak byla kapela, která snad nemohla chybět. Představila se slovy "Ahoj, my jsme Vypsaná Fixa, jsme odtud a nebojíme se hrát nový věci.". Což byla úplná pravda, akorát bohužel dav se nových věcí trochu bál a tak opravidická pařba, pogo, stage diving a circle pity přišly až po páté skladbě, kterou byla pro pardubáky srdcová "Třída Míru". Poté se rozpoutalo pravé "peklo", tak jak se na Fixu sluší a patří - na řadu přišly staré dobré osvědčené fláky. 

A to bylo víceméně všechno. Pro vytrvalé after party v Hobé a nezbývá než se těšit na příští ročník. Jeho datum pořadatelé oznámili hned po ukončení toho letošního a sice na 11. až 12. 5. 2018. 

 

Více snímků na našem FB.

Foto: Tomáš Světlík