Třetí den Colours Of Ostrava byl opět bez hlavního headlinera. O skvělé hudební zážitky však nebyla nouze

Jako by nestačilo, že onemocněla zpěvačka Ellie Goulding a na poslední chvíli zrušila své účinkování na oblíbeném festivalu. V pátek provázela Colours of Ostrava opět smůla. Napřed areál spláchl déšť, později jsme se dozvěděli nemilou novinu, že ani tento den nevystoupí headliner. 

Do areálu jsme tentokrát dorazili už na první větší vystoupení, a to na skvělou českou punkovou klasiku v podobě vypsané fiXy. Už v tuto dobu okupoval Liberty stage slušný dav. Tam jsme se také opět setkali s našimi přáteli z Trendu vozíčkářů. Ti na koncert vypsané fiXy využili tribunu, která byla součástí i druhé největší stage. Pak už jsme spěchali k hlavnímu pódiu, kde odehrál doslova přelomový koncert své kariéry oblíbený Ben Cristovao. Benův nástup byl naprosto velkolepý. Obkroužil totiž dav na velkém ocelovém lvu, ze kterého vysílal mezi diváky svá hesla a na kterém ve velkém stylu přijel až k pódiu. Pak předvedl skvělou show a dokázal, že se od svého posledního vystoupení na Colours v roce 2019 posunul o notný kus dopředu a že na velké pódium právem patří. Benova hudba náš až tak moc nebere, ale uznáváme ho především jako pracovitého umělce a slušného, sympatického a hodného člověka, který by se pro své fanoušky přímo rozkrájel. Je čas vyhlásit také festivalový outfit roku. Není to ten Benův, ale za nás s přehledem vyhrává mladík s melounem na hlavě, kterého jsme si v předchozích dnech několikrát všimli a na fotce se nám ho podařilo zachytit právě během koncertu Bena.

V pátek dorazila také vzácná návštěva, prezident České republiky Petr Pavel, který se s manželkou usadil na VIP tribuně, popíjel dobré víno a s nadšením si užíval každou minutu festivalu. Ve večerních hodinách byl prezident Pavel součástí speciálního vydání politického podcastu Kecy & Politika v Gongu a první dáma Eva Pavlová si šla vychutnat vystoupení skvělého Gilberta Gila.  

Po Benově show jsme si užili skvělé vystoupení irské alternativní punkové kapely The Clockworks. Místy nám jejich hudba zněla podobně jako ta od kapely Placebo nebo Oasis v tvrdším ražení. My jsme tak zažívali další báječnou show a řadíme ji s jistotou do TOP desítky celých letošních Colours. V té samé době hráli na Orlen Drive stage Tomáš Kočko & Orchestr a alespoň na tu chvíli, která nám zbývala, jsme se zaposlouchali do krásné hudby, která je směsicí folku, jazzu a rocku. 

Na hlavní stage nás čekal jeden z highlightů pátečního dne, vystoupení britského hitmakera Toma Grennana, který byl ve finále jednou ze dvou největších hvězd celého dne. Svému publiku předvedl nezapomenutelnou směsici svých velkých hitů jako Don't Break The Heart, Little Bit Of Love nebo Found What I've Been Looking For. Během koncertu spadlo pár kapek, to ale sympatického zpěváka nikterak nerozhodilo a většinu času své show trávil nablízku divákům na výběžku. Opět se jednalo o sympatické vystoupení, kdy si interpret váží přízně svých fanoušků a užívá si ji plnými doušky. 

Zajímalo nás, jací budou Sleaford Mods, kteří měli na Colours of Ostrava vystupovat už loni, ale pár dnů před startem festivalu svůj koncert zrušili. A dělo se opravdu něco neskutečného, co nás rozhodně zaujalo a budeme na to dlouho vzpomínat. Sleaford Mods předvedli skutečně působivé vystoupení, které bylo něčím speciální. Bylo rozhodně zajímavým zážitkem, když se během zpěvu začal frontman Jason Williamson rozčilovat do mikrofonu. Trochu jeho styl připomínal Prodigy, a to i hlasem zpěváka, který nešetřil ani různými výkřiky až skřeky místo refrénu v songu UK Grim nebo On The Ground. Opravdu nás to bavilo, protože to bylo konečně něco nového a fresh. Často se ve Williamsových textech objevovalo slovo f*ck a po celou dobu show působil Jason jako tvrdý chlapík. Nezapomenutelné jsou také taneční kreace Andrewa Fearna. Vystoupení působilo místy bizarně, ale místy jsme ho brali opravdu vážně a užili jsme si ho s plnou parádou. Další z topek celého festivalu! Sice nás Sleaford moc bavili, ale alespoň na malou chvíli jsme si chtěli poslechnout fantastickou Lenku Dusilovou s jejím Bandem, a tak jsme se na konec jejího koncertu přemístili na glo™stage. 

Příjemnou hudbu v latino rytmech přinesla na hlavní stage světová hvězda Gilberto Gil & Family, který dle ředitelky festivalu Zlaty Holušové dosahuje v některých končinách planety popularity Beatles. Gilberto je velice sympatický osmdesátiletý pán, který ale působí daleko mladším dojmem. V Brazílii byl dokonce ministrem kultury a člověk hned při prvních tónech poznal, že má kulturu, potažmo hudbu opravdu v krvi. Jeho koncert si na tribuně naproti pódia užila i první dáma Eva Pavlová. Jeho koncert hodnotíme jako další báječný tah pořadatelů, neboť šlo o příjemnou odpočinkovou hudbu, při které si člověk vyčistil hlavu a přišel na jiné myšlenky. Během koncertu Gilberta Gila pořadatelé pomocí festivalové aplikace oznámili, že nás čeká vydatný déšť. Ten opravdu přišel a po celém areálu se rozpoutal boj o úkryt. 

Suverénně nejvěrnější fanoušky z celého programu si vysloužil Vlasta Redl, který koncertoval se skupinou AG Flek na Liberty stage. Už dobrou půlhodinu před samotným vystoupením stáli jejich věrní posluchači na silném dešti a nenechali si ujít unikátní hudební spojení. Nakonec se jich pod pódiem sešlo slušných pár tisíc. Vlasta Redl během svého vystoupení dokonce na téma lijáku zavtipkoval.

Krátce po 23. hodině, kdy se blížilo vystoupení světové hvězdy a současně nejdražšího umělce v historii celých Colours Burna Boye, přišla na pódium ředitelka festivalu Zlata Holušová a skleslým hlasem začala diváky seznamovat s nemilou skutečností. "Stalo se to nejhorší, co se na dvacátém ročníku festivalu mohlo stát. Letadlo s Burna Boyem...." Spadlo, pomysleli jsme si. Naštěstí to nebylo tak drastické, jak jsme si to v těch nejhorších představách vybavili v první chvíli. "...neodstartovalo z Paříže, a tak musíme bohužel koncert Burna Boye zrušit," doplnila ředitelka festivalu. Vysloužila si tím hlasitý pískot od diváků, ale rozhodně nezaslouženě. Celý zpěvákův tým a kapela však byli na místě, a tak bylo opravdu k nepochopení, že světová hvězda nedokáže plnit své závazky a lítá na místo vystoupení až na poslední chvíli. Lze tedy pochopit, že toto nijak nemohli pořadatelé ovlivnit a chyba není na jejich straně. Jen jde vyhledat, kolik podobných akcí nespolehlivá hvězda Burna Boy v poslední době zrušil. A tak se tedy k Londýnu, Birminghamu, Sydney, Gold Coastu, Kentu a Arnhemu bohužel zařadila i Ostrava. 

Dle slov Zlaty Holušové Colours dělá z umělců hvězdy. A to se stalo i v případě Burna Boye, i když na tom neměl ani trochu zásluhy. Někdy i negativní reklama je reklama. Ale v jeho případě by si spíš zasloužil, aby se o něm vůbec nepsalo, protože si tuto pozornost nezaslouží. Objevily se dokonce spekulace, že se měl zpěvák v tu dobu nacházet v Ostravě, ale nenacházel se ve stavu, kdy by byl způsobilý vystupovat před davem lidí. Toto se však nijak nepotvrdilo a ať už to bylo jakkoliv, chyba je rozhodně na zpěvákově straně. Je to nejen o respektu k jeho chlebodárcům (pořadatelům pozn. redakce), ale také především k fanouškům. 

Odebrali jsme se tedy na naši oblíbenou Orlen Drive stage, kde vystupovalo nejúspěšnější estonské folk power-trio Trad.Attack! a naši celodenní jízdu jsme zakončili při poslechu uskupení Moonshine na glo™stage.

Po třech dnech jsme měli šanci zmapovat veškeré gastro a výběr byl opravdu pestrý, oproti jiným festivalům bylo jídlo k mání za příznivé ceny, které si nikterak závratně oproti loňskému roku nezměnily. To samé platí pro pivo a drinky, jen nás překvapila vysoká cena nealko nápojů. Připadá nám, že je výběr jídel rok od roku lepší a na své si přijdou i vegani, milovníci asijských pokrmů a specialit z mnoha koutů světa.

Text: Milan Papežík, Petr Bernatík
Foto: Milan Papežík