Tvrdá hudba s orchestrem – není nad klasiku

Spojení na první pohled dvou zcela odlišných hudebních žánrů, nebo chcete-li odvětví, v jednom koncertu se může jevit jako pokus o hudební sebevraždu. Že to ale může v některých případech fungovat víc než dobře, ukazuje léty osvědčená kombinace tvrdé rockové hudby a symfonických orchestrů. Tady je výběr několika velice vydařených rockovo-symfonických seancí. Pokud by vám některá chyběla, nebojte se přispět svou troškou do mlýna.

Deep Purple - Concerto for Group and Orchestra

Tradice koncertování s orchestrem se nese především ve znamení rockerů ze skupiny Deep Purple. Tato sestava v čele s Jonem Lordem, který se postaral o hudbu, a Ianem Gillanem, který napsal texty, poprvé přišla s tímto kombinovaným koncertem v září roku 1969 a jen o několik měsíců později vyšel koncert i na vinylech. Šlo o vůbec první spojení rockové hudby a orchestru v historii a dočkalo se i velké reprízy v roce 1999 v Royal Alberta Hall. Tento pokus ukázal světu naprosto novou hloubku hudby, neprobádanou odbočku, kterou se pak po Deep Purple vydala i řada dalších.

Metallica - S&M

Symphony and Metallica, toto slovní spojení se skrývá pod onou zkratkou z titulku. Těžko by šlo zmínit spojení tvrdé hudby a orchestru a nezmínit asi nejznámější koncert. Metallica se v roce 1999 vydala ve stopách průkopníků z Deep Purple a vydala více než dvouhodinový koncert, ve kterém zazní jejich skladby spolu s orchestrem ze San Franciska. Když pomineme nové verze dobře známých písniček, které si kapela pro koncert vybrala, najdeme na albu i tři novinky. The Ecstasy of Gold, výborný intro pro celý koncert, a pak dvojici No Leaf Clover a Human. Osobně bych pak rád vyzvedl skoro desetiminutovou instrumentální skladbu Call of Ktulu, která nabírá díky orchestru nepoznaných rozměrů. Zároveň šlo o poslední vystoupení, kterého se účastnil Jason Newsted.

Skálmöld - Skálmöld og Sinfóniuhljómsveit Íslands

Pod tímto velice obtížně čitelným názvem se skrývá jedno z největších překvapení, na které jsem v hudebním světě narazil. Skálmöld je jednou z mnoha severských folk-viking metalových kapel, a jakožto taková se ve svých tématech velice často věnuje severské mytologii a legendám. Co je ještě zajímavější, tato Islandská kapela se rozhodla zpívat pouze ve své mateřštině, ve které jsou všechny jejich texty a dokonce si ze své kultury půjčují i nejrůznější zvukové motivy a inspiraci na texty. Na konci roku 2013 se pak kapela rozhodla natočit koncert spolu s Islandským symfonickým orchestrem v Reykjavíku. Výsledek posuďte sami, protože ve srovnání s předešlými tipy jde opravdu o netradiční hudební zážitek.

 KISS Symphony – Alive IV

 Sestavovat seznam kapel, které si zahrály s orchestrem, a nezmínit showmany z KISS, by bylo velkou chybou. Kapela vydala v roce 1998 album Psycho Circus, pak se na nějakou dobu odmlčela, a mezi tím se připravovala na malý comeback ve svém původním složení. Z toho z mnoha důvodů sešlo a to vlastně umožnilo v roce 2003 vzniknout album Alive IV, na kterém se podílel symfonický orchestr z australského Melbourne. Hodinu a půl dlouhý koncert je rozdělený do tří částí, přičemž nejprve hraje kapela samotná, poté zahrají několik písniček v akustické verzi s orchestrem, a v poslední části pak hraje kapela svou klasickou rockovou muziku spolu s orchestrem. Za zmínku rozhodně stojí, že celý Melbournských orchestr měl během koncertu stejný make-up jako kapela :)

 Scorpions – Moment of Glory

Němečtí rockoví matadoři působící od roku 1965 se po roce 1999 a jejich albu Eye II Eye potýkali s nemalou nepřízní ze strany hudebních kritiků. Možná i to bylo jedním z důvodů, proč se kapela rozhodla pro něco nového. Naneštěstí si kapela nevybrala nejvhodnější čas a opět se stala terčem kritiky, mimo jiné i kvůli tomu, že ve stejnou dobu natáčela svoje symfonické album Metallica v San Francisku, a to i přes to, že původní plány na spolu práci Scorpions s orchestrem pocházejí už z roku 1995. V Německu se sice album dostalo na třetí místo žebříčku nových alb, ale celosvětově se tomuto počinu příliš nevedlo a kritika celkově nad albem příliš nejásala. Možná jen vliv špatného načasování, kdo ví.

Dimmu Borgir - Forces of the Northern Night

Na závěr se ještě jednou podíváme na chladný sever, tentokrát do Norska. Symphonic black metal, tak nějak se dá charakterizovat žánr, kterému se věnuje právě kapela Dimmu Borgir. Název je opravdu nasnadě, protože během své kariéry trvající už dvacet let, spolupracovala kapela s několika různými orchestry při natáčení svých alb. Do onoho seznamu orchestrů patří i Pražská filharmonie, se kterou kapela natočila album Death Cult Armageddon v roce 2003. Na první živé vystoupení s orchestrem si fanoušci museli nicméně počkat až do roku 2011, ve kterém kapela spojila síly s Norwegian Radio Orchestra a Schola Cantorum Choir, se kterými natáčela své album Abrahadabra. Později pak svoje vystoupení zopakovali spolu s Českou národní filharmonií na festivalu Wacken.