Václav Noid Bárta: pěvecký univerzál na turné

V plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla odstartovalo 22. 4. koncertní miniturné Václava Noida Bárty s kapelou BackBack (Jan Tulenko – elektrická a akustická kytara, Štěpán Eliáš – klávesy, lesní roh, Richard Scheufler st. – baskytara, Eduard Štěpánek – bicí, smyčcové kvarteto ve složení Dana Jelínková, Simon Marek, Tony Čonka, Ilja Černoklinov). Noid na něm představil průřez svou dosavadní tvorbou a přidal pár muzikálových árií a coververzí.

První část koncertu patřila zcela pochopitelně představení nového alba. Již Václavův nástup na pódium a (doslova) výkřik DOBRÝ VEČER! předznamenaly, v jak energickém duchu se ponese celý koncert. Jedinej krok, Maona, Růže – to všechno jsou písničky z nové desky, které zde zazněly v trochu rockovější podobě, než jak je známe z desky. Václav Noid Bárta si k nim sám napsal hudbu a otextovali je jeho přátelé textaři či jeho otec Václav Bárta starší. Ten napsal slova i k další synově písni, Moře kupodivů, kterou Václav Noid Bárta věnoval své ženě. Chtěl ji rovnou pozdravit do hlediště, hledal ji očima, avšak ji hned nezahlédl...a tak začal do tónů kapely pěvecky improvizovat na téma, že ji nemůže v publiku najít :-) Nakonec se podařilo a píseň mohla začít.

Pokračovalo se ovšem opět v duchu nové desky. Ač Mramorovej anděl není Noidova autorská věc (napsali ji pro něj Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová), fans ji právem mají ve velké oblibě. Noid zde ztvárňuje darebáka, který se v textu jakoby omlouvá milované ženě za všechny své lži. Tancem ho skvěle doplnila Eliška Grabcová jako „anděl v bílém“. Dalším silným příběhem, tentokrát z řeckých bájí, byla Euridiké, taktéž z nového CD. Je to jedna z písní, které Noidovi obzvlášť sedí a ve kterých může předvést svou lyrickou stránku.

Zcela z jiného soudku bylo ovšem to, co následovalo: ti, kteří již na nějakém koncertě Václava Noida Bárty byli, tuší, že při písni No tak co dál seběhne zpěvák z pódia mezi diváky a užívá si koncert spolu s nimi. Nejinak tomu bylo i tentokrát – Václav Noid Bárta nejdřív zkusil proběhnout do sálu přes zákulisí, poté, co zjistil, že „to nejde“, spontánně seskočil z jeviště přímo dolů a vrhl se nejen do uličky na kraji hlediště, ale přímo do jednotlivých řad, kde si zařádil s roztancovanými fans. V podobně rozverném duchu, i když zase jinak, se nesl i „Příběh“, další píseň z nového alba. Zde Václava tanečně doplnila sehraná dvojka z Hudebního divadla Karlín – Dominika Červenková a Tomáš Smička. Právě druhý jmenovaný na jevišti přímo exceloval i při společných činoherně-tanečních pasážích s Noidem a prokázal, že kromě tanečního talentu má i nemalé herecké nadání.

Buďme ale zase trochu vážnější. Autorská píseň V divadle tvém z předchozího, „symfonického“ alba právě taková je a Václav Noid Bárta, který je obvykle samé srandičky, v ní dokáže udržet vážnou tvář a procítit ji až do konce. Z tohoto alba přišla na řadu ještě Sám sebe ptám se (orig. Nickelback – How You Remind Me), která Václavovi velmi sedí, neboť dá připomenout jeho rockové pěvecké kořeny a nechá vyniknout i hrubší polohu jeho hlasu.

Pořádného překvapení se však fanoušci dočkali s písní Kiss From The Rose, která v jejich podání – podle slov interpreta samotného – zazněla poprvé. Dnes již klasický Sealův hit Noidovi skutečně slušel, ačkoli není typickým popovým a už vůbec ne typickým soulovým zpěvákem. Jeho podání nepostrádalo náboj a bylo vidět, jak Noid umí se svým hlasem pracovat – od chrakteristického zachraptění na začátku refrénů až po jemné tóny falzetem.

Když Noid na chvíli zmizel v zákulisí a pak se zase vynořil v dlouhém koženém kabátě, mohlo být všem „zasvěceným“ již jasné, co se teď bude dít: následovala sólovka Garcíi z muzikálu Carmen – Jde o kejhák. Dlužno dodat, že to byl jeden z vrcholů večera, protože Václav Noid Bárta si je v roli, kterou hraje již několik let, nesmírně jistý a jeho hlas i vzezření se hodí k postavě atraktivního vrhače nožů, který ovšem nakonec neovládne své emoce a svou milou probodne nožem kvůli její nevěře.

Vynikající text písně Tenkrát na Východě tepe nešvary současné doby, touhu po moci, tupost a stádnost. Václav Noid Bárta píseň představil v odlehčeném zpracování – na pódium nastoupily opět karlínské tanečnice v boxerských šortkách a rukavicích a předvedly souboj.

Václav Noid Bárta v sobě však stále má rockerskou duši. To si s kapelou velmi rádi připomněli pár písněmi ze staršího období ovlivněného právě tvrdou hudbou. Zkouším vstát byla první z nich a dá se říci, že její text („...pár let, co jsem jinak žil, díky, už bych neměnil, mám víc, než jsem vždycky chtěl...“) odpovídá životní etapě, ve které se Noid nyní nachází. Následující rocková balada Poušť patří také k těm, které jsou u fans velmi oblíbené.

Ale zase úplně z jiného soudku: Václav Noid Bárta prokázal, že si může troufnout i na totálně odlišný žánr, než jsme od něj běžně zvyklí, a v čepici vyběhl na pódium ke skladbě It's Alright od devadesátkových hrdinů East 17. Byl to od něj trochu bláznivý hudební manévr, který ovšem vyšel – Noid nezapomněl rapovat a potvrdil svou pověst pěveckého univerzála, který dávno není „jen“ rockerem, jak si ho nejspíš pamatujeme nejvíce.

Nadšené publikum se dočkalo dvou přídavků, obou muzikálových – sólové árie Ježíše V zahradě getsemanské z muzikálu Jesus Christ Superstar a sólovky Daniela, hlavního hrdiny muzikálu Lucie – Chci zas v tobě spát. O Bártově ztvárnění postavy Ježíše jsme na Hudební scéně poměrně obšírně psali, dodejme jen, že jeho Ježíš je stále především jedním z nás, i když v sobě pochopitelně nepopírá svou božskou stránku. Jako Daniel se Václav Noid Bárta vydal podruhé mezi diváky a pozdravil nejednu slečnu.

Václav Noid Bárta se během svých sólových koncertů představil jako umělec, který společně se svou kapelou nemá problém „utáhnout“ koncertní večer a který dozrál tomuto formátu – formátu sólových koncertů v divadlech napříč republikou. Kromě pěveckého nadání má i velký smysl pro humor, a tak písně prokládal mnohými hláškami, které bavily publikum podobně jako jeho skladby. Můžeme jen doufat, že si toto koncertní turné bude chtít v budoucnu zopakovat.