Václav Noid Bárta představuje svůj Jedinej krok

Hudebník Václav Noid Bárta právě vydal své další sólové CD, nazvané tentokrát Jedinej krok. Název vysvětluje autor tím, že na tomto albu chtěl spojit do pomyslného „jediného kroku“ všechny hudební žánry, kterých se nějakým způsobem dotkl na své dosavadní hudební dráze (rock, metal, rap, pop, muzikál, „filmová“ hudba, nyní poprvé i prvky funky).

A skutečně – na tomto albu najdeme širokou různorodost stylů i textařských témat, Václav Noid Bárta však dokazuje, že si s každým z nich umí poradit se ctí. Ať už se do toho víc opře v písni Tohle je válka, či rapuje v Tenkrát na Východě, ať už ve stejné písni „hecuje“ proti stádnímu chování a zneužívání moci, či se kaje v Mramorovém andělovi, pokaždé je uvěřitelný a dává posluchačům znát, že má v hudbě široký záběr jak autorský, tak interpretační.

Titulní skladbu Jedinej krok bychom mohli s klidem označit za „těžký originál“. Již od začátku můžeme slyšet neobyčejné frázování, jako kdyby se zpěvák a rytmická sekce měli sejít až po chvíli, celé je to ovšem důkladně promyšlené. Možná budete potřebovat chvíli, než si k tomu najdete cestu, ale ta „námaha“ stojí za to. I text je takový – zvláštní, trochu tajemný, na hranici snu a reality...kde stačí opravdu pouze ten „jedinej krok“. Kdo sleduje Noidovu tvorbu déle, může i zde vypozorovat typickou poetiku textařského vyjadřování jeho otce Václava Bárty st.

Maona svým způsobem pokračuje v nastoleném „tajemnu“, avšak úplně jinak – neobvyklým názvem, lehce záhadným textem...a konečně také „tajemným hlasem“, jak je ženský vokál v této písni zapsaný v bookletu alba. Noid tvrdí, že zpěvačka, která za ním stojí, je natolik známá, že by to mohl někdo poznat, prozatím však veřejně neprozradil, o koho se jedná.

Z úplně jiného soudku je Růže. Tato píseň by mohla být největším adeptem z celé desky na uvedení do rádií. Obsahuje některé velmi zdařilé melodické pasáže (zároveň neschází nádech Noidových rockových začátků) i zajímavé textové obraty Petra Kolečka („v návodech Amíků je jen kapitola up and downů“, „jenom pár chtěl bych tvých úsměvů ze světa si stáhnout, platnost stránky vyprší, jsem sám“).

V písni Příběh se Václav Noid Bárta a jeho kapela opravdu vyřádili, jak sami uvádějí. Funky si Vašek vyzkoušel nejspíš poprvé v životě, a rovnou dost slušně. S groovující hudební složkou kontrastuje mírně posmutnělý text o jedné noci, na jejímž konci zůstává prázdnota a happyend se nejspíš konat nebude...

O skladbě Hope Never Dies, která reprezentovala naši republiku na letošní Eurovision Song Contest, se již napsalo hodně. Přesto připomeňme základní fakta – hudba Václav Noid Bárta, text Tereza Šoralová, zpěv Václav Noid Bárta a Marta Jandová. Zprvu poněkud ponurý text se v průběhu písně mění v optimističtější vyjádření, což je podpořeno i hudební gradací. Není také bez zajímavosti, že kytaru zde nahrál Václavův celoživotní kamarád Jiří Urban ml., známý především jako zakladatel kapely Dymytry, baskytaru vzal do ruky autor sám a bicí obstaral třetí kumpán z někdejší sestavy kapely NOID – Miloš Meier, mj. též výrazná osobnost Dymytry.

Mramorovej anděl je „balada téměř rocková“ a zároveň „skoro-šanson“ z autorské dílny Ondřeje Soukupa a Gabriely Osvaldové, podpořený smyčcovým kvartetem. Zde je jasně znát rukopis obou autorů. Noid se zde objevuje v roli muže, který lituje svého nečestného jednání; to mu však nebrání v něm pokračovat. Vážné téma „shazuje“ pár vtipných či mírně hrubších výrazů, textařský nápad s „mramorovým andělem“, který byl ve skutečnosti „bílej tlustej cementovej trouba“, je vynikajícím symbolem lží hlavního hrdiny milované ženě.

Píseň Tenkrát na Východě je – díky rapovaným slokám – svým způsobem návratem k Václavovým nu-metalovým kořenům, ale ve velmi současné podobě. Skladba má vysoce aktuální a přiléhavý text – kritizuje ovládání tupého stáda pár mocnými, z obsahu mluvených komentářů „Rockyho Balboy“ (Pavel Rímský) až mrazí... „Teď bacha, bratříčku... Hrajou nám o duši...“

Euridiké. Antické téma, rockovější hudební základ, klenutá melodie, bolest, tajemno...a nad tím vším Noidův nosný baryton. Toto je přesně Václav Noid Bárta, jak ho známe, jako skladatel i jako interpret, a to je dobře. Tato poloha mu sluší nejspíš nejlépe, a pokud se v budoucnu rozhodne zkomponovat a nazpívat album v jednom stylu, rozhodně by s takovými písněmi nešlápl vedle. Po více než patnácti letech, co se profesionálně věnuje hudbě, ví, co mu sedí nejvíc, a umí si takové skladby i sám pro sebe jako interpreta složit – ideální kombinace. Jen tak dál.

Poslední akční hrdina – tak se jmenuje píseň, kterou Noidovi na desku „daroval“ Ondřej Brzobohatý a spolu si ji i zazpívali. Václav Noid Bárta říká, že je Ondřej v textu oba vystihl – společně zavzpomínají na doby, kdy jako kluci snili o tom, jaké by bylo stát se aspoň na chvíli filmovým superhrdinou či Jean-Claudem Van Dammem „a prát se za pravdu a čest všech lidí“. Dlužno dodat, že se oba tito velcí kamarádi v dospělosti skutečně aspoň zčásti stali těmi, kteří pomáhají jiným – oba se díky své profesi a z ní pramenící popularitě zapojili do charitativní činnosti. Hudebně má píseň nejblíže k popu, popové baladě, jak je Ondrovi Brzobohatému blízké.

Bonusový track Tohle je válka je dalším duetem, tentokrát s Danielem Landou. Píseň napsal Václav Noid Bárta pro Landovo loňské turné, kde ji také poprvé veřejně představili live. Píseň je nejtvrdší skladbou na albu, jak hudebně, tak obsahem – značně naturalisticky zobrazuje hrůzu války. „Všichni tu poslouchaj' pekelnou kapelu, radši se neptej, kdo načmáral noty, orchestr složenej z pušek a šrapnelů hraje do němoty“ – tato na první pohled poeticky znějící a zároveň děsivá slova jako by napovídala, že válku má v režii samotný ďábel. I na této skladbě se jako bubeník podílel Miloš Meier, který s Danem Landou odjel loňské turné, z dalších hostujících hudebníků zmíníme např. Tomáše Varteckého (kytara).

 

Co říci závěrem? Noid v hudbě poněkud ubral na tvrdosti, se kterou si ho mnozí stále ještě spojují především, to však ve finále vůbec nevadí, neboť album je tak žánrově pestré, že poskytuje nejspíš každému možnost najít si na něm svou oblíbenou skladbu. Zároveň to není roztříštěná deska, jak se u podobných experimentů se styly občas stává – ze všech písní je cítit ta „noidovina“, na kterou jsme zvyklí už od začátku Václavovy kariéry. A to je dobře. Pro úplný mainstream by ho byla škoda.

 

Pozn. Václav Noid Bárta představí některé písně z nového alba také na exkluzivních koncertech v Hudebním divadle Karlín 20. a 21. 11. Zbývá ještě pár vstupenek, proto neváhejte, pokud chcete některý z koncertů navštívit.