Vzpomínka na autory SimCity ze zrušeného studia Maxis

Hráli jste někdy alespoň jednu hru od amerického studia Maxis? Kroutíte hlavou? Těžko uvěřit, že byste nikdy nezavadili ani pohledem o některý z produktů tohoto veleznámého a dá se říct, že i veleúspěšného studia, v jehož čele se proslavil legendární Will Wright se svými sim hrami. A právě pobočku studia Maxis Emeryville minulý týden Electronic Arts zrušili a její práci přerozdělili mezi jiná studia. Je možné, že se bude jednat o konec značky Sim City a bylo proto nanejvýš vhodné si tuto sérii a její hudební doprovod alespoň v krátkosti připomenout.

Série SimCity, tedy budování vlastního městečka, sahá až do roku 1985, kdy byla vyvinuta první hra pro tehdy velice populární Commodore 64, na který hra ale nikdy nevyšla a svého ostrého startu se dočkala až v roce 1989. Původním autorem hudby pro první díl americký hudební skladatel Chris Tilton, který se v dalších letech věnoval nejen SimCity, ale také například sérii Assasins’s Creed nebo televiznímu seriálu Fringe. Už od konce devadesátých let je možné spatřovat v hudbě studia Maxis jistý vzor. Nenabízejí ani tak epickou hudbu nebo takový soundtrack, který by se poslouchal sám o sobě nějak obzvlášť dobře. Ne, jejich původní myšlenkou patrně bylo vytvořit nenáročný zvukový doprovod, který dobře zní v kombinaci se stavbou rušného velkoměsta, které hlučí samo o sobě. Výsledkem byl velice kladný ohlas nejen na hru, ale také na hudbu, kterou pro Super Nintendo upravila tehdy velice populární japonská skladatelka Soyo Oka (mimo jiné Super Mario Kart nebo Famicom Mukashibanashi Yūyūki). Ve výsledku se pak hned první díl dočkal nemalého počtu různých verzí v různých formátech.

Změnou oproti prvnímu dílu nebylo ani vydání SimCity 2000. Matoucí označení 2000 se naštěstí netýkalo roku vydání, a tak si na pokračování fanoušci budovatelské série museli počkat jen pět let do roku 1994. I tentokrát se svět dočkal různorodých verzí s různorodými soundtracky. Základním určujícím prvkem pro tehdejší dobu byly hardwarové možnosti jednotlivých strojů, na které SimCity 2000 vycházelo, a tak byly například verze pro MAC nebo DOS ochuzeny o překrásný MIDI zvuk, který dokázaly zprostředkovat pouze novější  verze pro Windows ve spolupráci s dostatečně kvalitními zvukovými kartami. Kvalita je pak opravdu poznat i při samotném poslechu. Oproti prvnímu SimCity se zvedla i poslechovost samotného soundtracku a zatím se mu ještě pořád dařilo vyhýbat se oné pověstné simíkovské hudbě do obchodních domů. Však můžete posoudit sami jak zní téměř dvacetiminutový průřez soundtrackem v jeho tehdy nejdostupnější kvalitě.

Velké změny dospěla herní série s příchodem třetího dílu. SimCity 3000 si sice přineslo tradiční hratelnost, jaká se od něj dala očekávat, ale místo hlavního hudebního skladatele zaujal americký hudební tvůrce Jerry Martin, který kromě třetího SimCity ozvučil také první dva díly The Sims a SimCity 4. Byl to právě Martin, který vdechl nejen budovatelské sérii, ale vůbec celému Maxisu charakteristický zvuk naplněný modernou, jazzem a něčím, čemu říkám hudba pro obchodní centra. Saxofony, trubky, klavír, bicí, basa. To všechno tentokrát najdete v orchestrem nahrávaném soundtracku. Oproti předchozím dvěma dílům tak hudba dospěla dalekosáhlých změn, stala se určujícím prvkem série a hlavně přidání živého orchestru znatelně rozšířili možnosti, se kterými mohl Jerry Martin pracovat. Znát je to i na samotné délce, kdy oficiální soundtrack přesahuje hodinu čistého času a byť má hudba svá slabší místa, dobře se poslouchá i bez herní kulisy.

Ještě modernější pak je pochopitelně pojetí soundtracku pro SimCity 4. Jerry Martin se zde nebál pracovat i s náročnějšími hudebními motivy nebo tvořit delší skladby dosahující délky až kolem osmi minut, což je ve srovnání s prvním SimCity téměř nesrovnatelné. Dokáže si vyhrát s rozličnými náladami, například Bohemian Street Jam působí v rámci série opravdu neotřele. Podobně jako využívá tradiční nástroje, snaží se Jerry Martin vyždímat maximum i z elektronické hudby doprovázené saxofonem, jako například ve skladbě Street Sweeper. Při troše nadsázky se dá říct, že právě se čtvrtým dílem z roku 2003 dosahuje série jakéhosi, přinejmenším hudebního, vrcholu.

Patrně úplně posledním dílem série jako takové je SimCity z roku 2013 neoficiálně známé jako SimCity 5. I přes rozporuplnou hratelnost, problémy při startu a často nelichotivá hodnocení se na tento díl možná bude ještě se slzou v oku vzpomínat. Zvuk pro páté SimCity byl myšlen tak, aby reflektoval dění. Střídá tedy akční hudbu s tou klidnou hrající ve chvíli, kdy máte odzoomováno a sledujete svoje městečko z výšky. S pátým dílem už navíc soundtrack nabývá těch epických rozměrů, o kterých se v případě minimálně první dvou dílů nedalo vůbec mluvit. O veškerou orchestrální část se tentokrát postaral Chris Tilton, autor původní hudby, který si chtěl asi po letech dopřát možnost ozvučit hru takovým způsobem, jaký mu v jeho začátcích nedovolovala technika. Už jen samotné ústřední téma SimCity – Theme působí až filmově.

Ať už do vašich životů Maxis se svým SimCity zasáhl nebo ne, jedná se bezesporu o jednu z nejklasičtějších značek a splněný sen všech nadšenců toužících po vlastním utopickém městě doprovázeném neméně utopickou optimistickou hudbou.