Witch Mountain – Mobile of Angels: nová podzimní melancholie

Počasí na začátku října se střídavě přelévá mezi krásným babím létem a o nic méně krásným mlhavým podzimem. A právě ten druhý, podzim, je jako dělaný pro trošku náladového doom metalu. Tento týden oficiálně vyšlo nové, v pořadí čtvrté, album americké kapely Witch Mountain, která se hraní věnuje už od roku 1997. Co si tedy tato metalová čtveřice z Portlandu připravila na letošní podzim?

Při prvních tónech otevírací skladby Psycho Animundi jsem se nemohl zbavit dojmu, že jsem si vlastně pustil nějaké staré album Black Sabbath. Pak ale nastupuje poutavý vokál zpěvačky Uty Plotkin, který posluchači jasně řekne, že zvuk může být sebepodobnější ostatním doom metalovým kapelám, ale právě vokál dělá hodně. Už od začátku táhne ponuré riffy kupředu a pomalému tempu dává něco navíc. Jak se zaposloucháváte dál a dál do úvodní osmiminutové skladby, dostávají prostor i kytarová sóla, která se pak zhruba v polovině krásně doplňuje s vokály, která v průběhu nabývají na síle. Z textů čiší nejrůznější pocity bezradnosti, které jsou neustále podmalovávány nekompromisními riffy, které díky těm správným filtrům zní prostě bezchybně. Ke konci se pak najde místo i na čistší zvuk, který posluchače dál utápí v tichém zoufalství, při kterém se venkovní potulné mlhy jeví jako to nejmenší zlo.

V podobném duchu se pochopitelně nesou i zbylé čtyři skladby, celkově je tak posluchačům k dispozici necelých čtyřicet minut poctivé doom metalového hudby. Can’t Settle, číslo dvě na albu, je trošičku jiné než první Psycho Animundi, ale není to vůbec na škodu. Pokud jsem si ale některou ze skladeb opravdu zamiloval, je to číslo tři - Your Corrupt Ways (Sour The Hymn). Jsme už blíže úvodním riffům, ale největší změna nastává s dokonalým čistým zpěvem, který Uta Plotkin dokázala pro tuto skladbu dodat. Deset minut trvající opus je potřeba opravdu řádně vychválit i s ohledem na sóla, přesné a bezchybné bicí, ale nic nedosahuje ani zdaleka již mnohokrát zmiňované síly vokálů. Když se pak dostane přes Mobile of Angels, titulní skladbu, která má pouhé tři a půl minuty a je spíš pouhým intermezzem než plnohodnotným počinem na albu, čeká vás The Shape That Truth Takes. Sedmiminutové rozloučení, které od začátků nabízí posluchači tu správně ponurou atmosféru, které jak jinak než vévodí překrásný vokál. Ke konci pak ještě stihne kapela trošku přitvrdit, ale ať už se to posluchači líbí nebo ne, je to smutné rozloučení.

Ono loučení je to navíc doslovné. Spolu s poslední skladbou totiž z kapely odchází zpěvačka Uta Plotkin, která v ní působila posledních pět let, a nové album mělo být jejím posledním počinem společně s kapelou. Pokud by si album něco zasloužilo, je to delší stopáž a možná i nějaká inovace. I přes veškerou glorifikaci ze strany autora je totiž album Mobile of Angles pouze výborným, nikoliv však výjimečným, albem ať už na poli metalu nebo samotného doom metalového subžánru. Stojí za to si album koupit? Rozhodně, jen nesmíte čekat nic jiného než velice sympatickou podzimní náladovku, která se jen tak neoposlouchá. A to není vůbec málo.

Hodnocení: 80 %