Zaklínač a jeho netradiční pohled na fantasy hudbu

Zaklínač – geneticky upravený zabiják nestvůr potýkající se také s nástrahami tradičního života, elfy, trpaslíky, rasovou nesnášenlivostí, politikou a milostnými zápletkami. Těžko nějak jinak vystihnout literární dílo polského spisovatele Andrzeje Sapkowského, který by se dal označit za jakéhosi východoevropského Tolkiena. Jeho tvorba byla a je jiná v mnoha směrech a značně se odlišuje od relativně mírumilovných fantasy západního střihu. Jakožto úspěšná knižní série i Zaklínač vydobyl své místo ve filmu a hrách, a jakožto takový potřeboval i ozvučit. Jak to dopadlo?

Z února letošního roku bylo posunuto vydání třetího dílu herní série o zaklínači Geraltovi na květen a fanoušci po celém světě tak nedočkavě očekávají příchod bělovlasého hrdiny-antihrdiny. Nejprve se tedy bavme o herním zpracování. První díl spatřil světlo světa v roce 2008 a nikdo nečekal, jaký bude mít hra úspěch. Výborné prostředí, hratelnost, příběh, snad jen český dabing mohl hru kazit, ale ten bez sebemenších problémů dokázala přebít samotná hudební stránka. Sapkowského universum pracuje s daleko drsnější a realističtěji pojatou představou fantasy středověku, který doplňují i pogromy na nelidi, mor, vraždy, intrikaření a vůbec všechno, co s velkým úspěchem v dnešní době prezentuje Game of Thrones.

O tvorbu se postaral skladatelská dvojice Paweł Błaszczak a Adam Skorupa, přičemž ani jeden z nich se nedá považovat za nezkušeného hudebního skladatele. Oba se věnují nejen tradiční hudbě, ale ozvučují také filmy a hry, přičemž do jejich portfolia spadají tituly jako Call of Juarez, Chrome (Błaszczak) nebo Painkiller a Archangel (Skorupa). Při tvorbě soundtracku autorská dvojice dost možná přihlédla k onomu faktu, že byť tvoří velkolepé fantasy RPG, nemělo by se to s velkolepostí přehánět a mohutné famfáry a silné fantasy prvky bude lepší nahradit něčím trošku jiným. Ve výsledku tak soundtrack k prvnímu Zaklínači působí víc jako středověká hudba s prvky fantasy, než jako fantasy s příměsí středověku.

Samozřejmě i na třiasedmdesátiminutovém soundtracku najdeme skladby, při kterých bylo využito větší množství nástrojů, ale jako celek působí toto dílo daleko umírněnějším dojmem, než jak tomu bývá u podobných případů zvykem. Pro několik skladeb pak poskytla ještě velice příjemné vokály polská zpěvačka Iwona Malczewska, bez nichž by například hned úvodní skladba Dusk of a Northern Kingdom rozhodně nepůsobila tak dobře, jak působí. Čistý vokál přechází ve smičce, která pak doplňuje elegantní rozjíždějící se hudební téma celého zaklínačského světa postupně gradující a nabývající na temnějších motivech a tónech.

Nedílnou součástí Zaklínačova prvního dobrodružství se ale stalo propagační video od jiných polských hudebních interpretů. Že se má fantasy rádo s metalem a hororem je poměrně známá věc, a tak se o tříapůlminutovou skladbu Sword of the Witcher postarala polská death metalová kapela Vader, která ve svém klipu kombinuje herní intro s menším vystoupením v nocí a ohněm zalitém hradním prostranství. Poměrně jednoduchá skladba se obešla i bez jakéhokoliv sóla, ale

Podobně jako se odlišoval druhý díl od první v rámci herního pojetí, lišil se i ve své hudební stránce. Paweł Błaszczak byl nahrazen dalším polským skladatelem herní, filmové a televizní hudby Krzysztofem Wierzynkiewiczem, který má na svém kontě soundtracky třeba ke hrám Shadow Warrior, Dead Island nebo a částečně se podílel i na zvukovém doprovodu pro první díl. Největší změnou je rozhodně dodání onoho fantasy prvku, který soundtrackem prostupuje daleko častěji, i když samozřejmě zůstávají motivy z prvního dílu, které nad průměrným fantasy soundtrackem drží mimo jiné opět bezchybný vokál Iwony Malczewske.

Autoři nám tentokrát nabízejí daleko emotivnější hudbu jako například v A Nearly Peaceful Place, čímž vlastně i pomáhají rozvíjet Geraltův příběh. Soundtrack pro druhý díl působí daleko pompéznějším dojmem už jen díky využívání daleko většího počtu nástrojů pro jednotlivé skladby, jako například v Regicide, kde zní pro dokreslení i zvony. Jednou z nejzajímavějších inovací je využití elektrické kytary, pro což muselo autory inspirovat předchozí spojení zaklínačské tématy a metalu. Třeba skladba Wild Hunt díky kytaře nabírá na neskutečných obrátkách a přesně vystihuje situaci a tématiku. Celkem se druhý soundtrack podařilo díky několika různým bonusům a rozšiřujícím verzím natáhnout na více než dvě hodiny různorodé hudby, která částečně vychází z prvního dílu, ale ve velké míře přidává i bezpočet novinek.

Kromě tradičních soundtracků a populární vyšlo v rozšířené verzi prvního dílu ještě album nazvaná Inspired by the The Witcher obsahující mimo jiné populární skladbu od Vader. Jak už napovídá název, jedná se o hudbu inspirovanou Zaklínačem v různých provedených od nejrůznějších polských umělců, jako například nu metalové kapely Rootwater, folkové kapely Beltaine nebo rockové kapely Skowyt. Ne všechny skladby jsou na takové výši jako ty folkové nebo metalový kus od Vader.

S jakým soundtrackem v květnu vyrukuje třetí a závěrečný díl Geraltova příběhu je zatím ve hvězdách. Můžeme doufat, že si vezme s obou předchozích jen to nejlepší a spojí je dohromady. Pro opravdu netrpělivé jedince jsou tu naštěstí záběry z hraní, ve kterých je na pozadí slyšet několik velice poutavých melodií. Pro ty trpělivější pak bude jistě připravený plnohodnotný hudební doprovod jako doplněk sběratelské verze a myslím, že je na co se těšit – takže na viděnou nejen v Novigradu.