Elektro, ambient, hiphop a cimbál na jednom fesťáku? Beseda u Bigbítu.

Dvacet sedm. Pokud bychom mluvili o věku člověka, je to období, kdy je stále mlád, ačkoli rána po pařbě jsou horší, než před pár lety. Taky je to přesný počet měsíců Uranu. Případně označení nechvalně proslulého "Klubu 27" v rockovém světě. A nebo, zůstaneme-li u hudby, ale v mnohem veselejším kontextu - je to pořadové číslo letošního ročníku nezaměnitelné Besedy u Bigbítu. Festivalu, který nelze nikterak kategorizovat nebo s čímkoli srovnávat. Beseda je prostě svá.

Jedinečná je nejen svou lokací, protože pohostinný moravský lid, stín topolů a šumějící splav Veličky v povzdálí prostě jinde nenajdete. Především pak ale pečlivě vybroušeným line-upem. A co ji rovněž odděluje od ostatních festivalů je, že není akcí pár velkých jmen, ale snaží se nabídnout vždy něco nového, neokoukaného. Často třeba i jen pár měsíců staré formace, které ale mají tolik co nabídnout, že rozhodně na festovalové pódium patří. 

Samozřejmě ale i Beseda má své headlinery - letos jimi byli například Algiers. Pořadatelům se po čtyřech letech podařilo do Tasova tuto veselou americkou partičku přivézt. A stálo to rozhodně za to. Asi nejsilnější zážitek pátečního večera. Ne však jediný. I česká scéna, v čele s Khoibou nebo -123 minutami se nenechala zahanbit. Stejně tak jako šílený Floex společně s Tomem Hodgem, kteří jsou v současné době na vrcholu světové elektronické hudby. No a jako již stálice Besedy hrál do brzkých ranních hodin DJ Myslivec.

V líném sobotním dopoledni rozehnalo kocovinu kafe, česnečka a soutěž písničkářů, případně nabité stand-upy na "C" stage. Ostatně ačkoli je tato stage služebně nejmladší, nutno uznat, že nikterak nezaostává za ostatními. Dost mě baví i díky jinému než hudebnímu programu. Letos stál za zmínku například Slam Poetry Battle a nebo zajímavá přednáška zakladatele dost profláklé značky BeWooden.

Ačkoli bych o festivalu neřekla, že je vyloženě multižánrový, protože většinu interpretů propojuje nějaká, byť nepatrná, žánrová spojitost, jedna z vyjímek hovoří za vše. A to každý rok. Cimbálová vsuvka - tentokrát v podání Martina "Majstra" Hrbáče a jeho Horňácké cimbálové muziky. Neskutečný nářez, chtělo by se říct. Obzvláště, když na "béčku" v té době zvučila P/\ST a při procházení mezi pódii byla kakofonie skutečně zajímavá. Na každý pád, ačkoli se asi dostanu do pře se spoustou zarytých fanoušků, P/\ST byla natolik podmanivá, že zážitek z ní zastínil snad i večerní koncert WWW. Brutální temné beaty a rapová palba. Škoda jen toho času - hoši by si určitě zasloužili večerní primetime. Mimochodem to je zároveň právě jedna z těch kapel, která odehrála tři koncerty a už ji pořadatelé oslovili, zda by to nechtěla na Besedě zkusit. 

Sobotní odpoledne se táhlo celkem poklidným tempem a nenarušil ho ani podvečerní koncert Katarzie a Pjonim. Velmi diskutované vystoupení - pro některé byl doprovod Jonatána Pastričáka výborným zpestřením, pro jiné - zlé jazyky - "zvukovka, co trvá celý koncert". Ať tak či tak, osobně vnímám jako vrchol večera polské Lonker See. Jazzově laděný ambient sedl do pošmourného chladného večera jako "prdel na hrnec". Mohlo by se zdát, že dát na hlavní stage v hlavním čase víceméně jen instrumentál, může být celkem odvážný krok, ale stejně tak jako loni zcela odpálila sobotní večer Zola Jesus, letos se to bez výtek povedlo právě této partičce z Gdaňsku. Krásnou tečkou za večerem pak byli Ptakh_Jung. Hlasití, žánrově těžce zařaditelní a našlapaní. Pak už jen něco tvrdšího na dobrou noc - holomóčtí Lebanon, vyčurat a spát.

Co říci závěrem? Setkala jsem se se spoustou názorů, že "beseda už není co bývala", dokonce se prý v minulosti objevily i kontra akce typu "stará dobrá Beseda". Pravdou je, že skutenčně není, co bývala. Vyvíjí se a roste. Ale co se nevyvíjí, to zanikne. A to by v tomto případě byla obrovská škoda!