REPORTÁŽ: Benátská! - festival plný kontrastů

Ve sportovním areálu Vesec/Liberec se o víkendu konal 24. ročník festivalu Benátská!, který zde od roku 2012 našel své nové domovské místo po přesunu z Malé Skály. Festival hostil hvězdy jako Tom Jones, Michael Schenker, Dragonforce, Olympic, Hana Zagorová, Arakain, Ewa Farna. Již z tohoto výčtu je jasné, že byl program opět náležitě pestrý, a zvláště letošní ročník byl ve znamení výrazného střídání žánrů především na hlavním pódiu Gambrinus Stage.

 

Úvodní festivalový den, čtvrtek, byl rozjezdový, program celého festivalu zahájila v pět hodin skupina Hubert Macháně. Úspěch v letošní sezóně zažívají nováčci Narttu – po vystoupení na velké stage Basinfirefestu se objevili i v programu Benátské!. Brzy s nimi přineseme také samostatný rozhovor. Kromě nich jsme slyšeli také Abraxas, Progres 2 představili své nejspíš nejznámější dílo, rockovou operu Dialog s vesmírem. Jedná se o trochu složitější muziku, než se obvykle líbí festivalovým návštěvníkům typu „pivo a klobása“, dlužno však dodat, že je to dílo, které ve své době posouvalo historii české populární hudby zase o kousek dál.

A pak už bylo na řadě vystoupení „headlinera“ čtvrtečního dne – koncertní provedení jiné rockové opery, Jesus Christ Superstar. Slavné dílo Andrewa Lloyda Webera se v Praze dočkalo dvou nastudování, v 90. letech v divadle Spirála a v roce 2010 v Hudebním divadle Karlín, kde se hraje dodnes. Obsazení bylo vskutku hvězdné, neboť spojilo původní představitele hlavních rolí ze Spirály s těmi, kdo ztvárňují některé další postavy v současnosti v Karlíně. A tak se na jednom pódiu sešli Kamil Střihavka (Ježíš), Dan Bárta (Jidáš), Bára Basiková (Máří Magdaléna), Jiří Korn (Herodes) či Václav Noid Bárta (Pilát). Výkony všech těchto jmenovaných byly skutečně hodné jejich postavení a jména na české hudební scéně, za všechny je však třeba vyzdvihnout Dana Bártu v roli Jidáše, který do své interpretace vkládá kromě pěveckého umu hodně ze své osobnosti, a toto představení nepojal „pouze“ jako koncert, nýbrž nezapomínal ani na hereckou složku svých výstupů. Byla to zároveň jedna z mála příležitostí ho v této roli vidět – účast v karlínském nastudování před lety odmítl. Je třeba též připomenout, že jsme zde měli také možnost nejen slyšet, ale také i přímo na pódiu vidět orchestr Hudebního divadla Karlín, který je jinak při každém představení ukrytý v orchestřišti divadla. Čtvrteční program na velké scéně uzavíral kontrast vůči dvěma výše uvedeným koncertům přímo „brutální“ – „tancovačková“ kapela Brutus, vedle na Skutečná liga stage hráli již zavedení ska/punkáči Totální nasazení.

 

A právě takové kontrasty provázely celou Benátskou!. Sobotní den uvedl místní Big O'Band, zatímco na protější Česká televize stage hráli taktéž místní punk/crossoveroví Kohout plaší smrt. Velkou smůlu měla Sabina Křováková, protože jediný souvislý a silný liják za celý festival se spustil právě na začátku jejího vystoupení, a tak pod pódiem vydrželi jen ti nevytrvalejší, přesto mnozí poslouchali aspoň zpod přístřešků stánků a stanů.

Obrovskou porci energie naservírovali svým příznivcům keltsko-punkoví Pipes and Pints, při jejichž setu se na výzvu frontmana v publiku tvořila wall of death a následně i circle pit kolem dudáka seběhnuvšího do davu.

Největším pozitivním překvapením festivalu však byla pro ty, kteří je neznali, mladá česká kapela The Snuff. Ti svým výkonem dokázali, že vítězství v mezinárodní soutěži o postup na polský festival Przystanek Woodstock si zasloužili právem, a to hrají teprve pár let. Neskutečné nasazení a překvapivá tvrdost byly hlavní devizou jejich vystoupení. Těmto klukům patří budoucnost!

A další kontrast. Po Pipes and Pints se na hlavním pódiu chystala Ewa Farna. Začala akustickou verzí současného hitu Boky jako skříň a došlo i na nový singl Na ostří nože. Celkově její vystoupení působilo velmi dobře a bylo vidět, že během těch deseti let, po které působí na české hudební scéně, dospěla a vyzrála.

Naproti na Česká televize stage odehrála svůj set Mňága a Ždorp, frontman Petr Fiala se loučil slovy o tom, ať neubližujeme slabším a nebojíme se silnějších. Po nich to na tomto pódiu náležitě rozjeli psy-core/metaloví Dymytry, kteří přitáhli pod pódium slušný dav fanoušků. Představili mj. skladby z aktuálního alba Agronaut, ale i starší písně z posledních zhruba pěti let. Jejich nejvěrnější fans, kapelou samotnou nazývaní Dymytry rodina, znali samozřejmě všechny písně zpaměti a řádili jak o život.

Na hlavní Gambrinus Stage mezitím hrála Anna K...která se následně přišla soukromě podívat i na headlinera pátečního dne Toma Jonese. Ten se představil ve vynikající formě a přivezl s sebou snad nejlépe sehranou doprovodnou kapelu celého festivalu. Došlo pochopitelně i na hity jako Sexbomb a Delilah, které od něj české publikum zná asi nejlépe. Jeho vystoupení prostě mělo „soul“ – duši.

Po něm to na pódiu rozbalili taktéž nestárnoucí Olympic, kteří přivezli především své největší hity, což mělo velikou kladnou odezvu u publika. Páteční program na hlavní stage uzavírali Horkýže Slíže a těsně před druhou hodinou Krucipüsk.

Ale i na vedlejší Česká televize stage se pořád něco dělo: v pozdních večerních hodinách odehrála svůj set Metalinda, která si našla své publikum i přesto, že hrála v čase headlinera, a po ní vystoupila formace Legendy se vrací. Sympatický Roman „Izzi“ Izaiáš, který v ní působí a kterého možná ještě lépe známe z kapely Doga, se po areálu pohyboval již navečer a fotil se s fanoušky.

 

Sobotní den byl ve znamení kontrastů nejspíš nejvíce. Zahájili ho – v čase pro ně hodně neobvyklém – legendární „Visáči“, punková kapela Visací zámek, která nedávno oslavila 30 let své existence. Dvanáct hodin, to je pro běžného festivalového návštěvníka přece pořád ještě ráno, a tak na jejich koncertě nechyběla ani rozcvička.

Po nich „převzala vládu“ nad hlavním pódiem slovenská zpěvačka Kristina, na niž se přišlo podívat zase úplně jiné publikum – popoví fanoušci.

A popové fanoušky následně vystřídali metallisté, kteří přišli podpořit Arakain. Kapela představila aktuální album Arakadabra, ale došlo i na starší písně (Strážci času, Princess, Prázdnej kout), které se vracejí do repertoáru po delší době, což potěší zejména dlouholeté fanoušky, a v závěru setu nezapomněl frontman Honza Toužimský pozvat na podzimní společné turné s kapelou Dymytry.

Vystoupení Báry Polákové, které bylo další výraznou žánrovou změnou na hlavním pódiu, očekávali mnozí návštěvníci se zájmem a zvědavostí. Početné publikum znalo především hity Nafrněná, Kráva či nový singl Generace, ale Poláková diváky zaujala i mnohem hlubšími tématy, jako např. v písních Krosna či Ráda. V kombinaci s moderním soundem to na lidi prostě funguje, což je příjemné překvapení vzhledem k tomu, že běžný festivalový návštěvník hlubší texty obvykle tak úplně nevyhledává.

Následoval kontrast spíše generační – Hana Zagorová zde absolvovala své první festivalové vystoupení a dlužno dostat, že obstála s velkou ctí. Její písničky si zpívali i ti, kteří si je doma běžně nepouští či je znají jen od svých rodičů. Narváno pod pódiem bylo podobně jako den předtím na Olympic.

Večerní program patřil ale rockovějším tónům. Nejdříve na hlavní pódium nastoupila Tublatanka, kterou pak vystřídal první ze zahraničních hostů – britská speedmetalová/powermetalová skupina Dragonforce. Ti museli před koncertem řešit nemalý problém – jejich zpěvák Marc Hudson onemocněl, a tak povolali mladého norského zpěváka jménem PelleK. Přestože měl na naučení jejich koncertního repertoáru jen jeden den, zvládl vystoupení dle možnosti se ctí. Kytaroví virtuozové Dragonforce předvedli, proč se o nich říká, že hrají nejspíš nejrychlejší metal na světě, jejich set byl plný energie a došlo i na metalovou verzi coveru Johnnyho Cashe Ring Of Fire. Škoda jen, že neměli tak narváno jako někteří jiní domácí interpreti, které můžeme při různých příležitostech vidět častěji než zahraniční hosty. Kromě koncertu poskytli Dragonforce českým fanouškům také možnost vyfotit se s nimi a získat podpis, kytarista Herman Li pak ochotně souhlasil s rozhovorem, který taktéž brzy přineseme.

Herman Li se pak soukromě a pod rouškou tmy také přišel podívat na koncert největší hvězdy dne, Michaela Schenkera. Ten vystoupil s kapelou, která odpovídala původnímu (či téměř původnímu) obsazení jeho Michael Schenker Group, s jejich vůbec prvním zpěvákem Garym Bardenem za mikrofonem. Schenker uvedl nedávno v rozhovoru, na jehož přípravě spolupracovala s iReportem i Hudební-scéna.cz, že ho hudba stále baví, a bylo to znát. Zcela soustředěný, ale zároveň ne duchem nepřítomný si vychutnával každý tón své hry, se svou drobnou hubenou postavou působil na pódiu jako rockový skřítek, ale charismatem a hudebním projevem ho bylo všude plno. Jeho tvorba také není prvoplánová, možná proto se pod pódiem neobjevila ta část rockových fanoušků vyžadující přímočarost. Ti, kdo přišli, si však koncert vychutnávali podobně jako jeho hvězdný protagonista, a jeho výkon uměli náležitě ocenit. Po něm zahráli ještě Divokej Bill a Mandrage.

Česká televize stage byla v neděli do velké míry zaměřená jak na mladší publikum do 30 let, tak na interprety, kteří vzešli z libereckého regionu. Postupně se na něm vystřídali Pavel Callta, O5 a Radeček, Slza, Thom Artway, Lipo, Voxel, Sebastian, Paulie Garand, Atmo Music, UDG, Xindl X, N.O.H.A., Eddie Stoilow, program letošní Benátské uzavíralo vystoupení Viléma Čoka, přesunuté na Skutečná liga stage.

Letošní ročník byl, jak už bylo řečeno, ve znamení kontrastů mezi žánry. To je nejspíš ku prospěchu věci, neboť si každý může v bohatém programu najít to své. Tak zase za rok, již na pětadvacátém jubilejním ročníku!