Rocksymphony: Sídlem Filharmonie Bohuslava Martinů opět zněl rock v klasickém hávu

Znovu v Kongresovém centru Zlín, se stejným setlistem, avšak s jiným pěveckým sólistou – taková byla letošní Rocksymphony (5. 11.), projekt Filharmonie Bohuslava Martinů, který spojuje um zlínských filharmoniků s rockovou klasikou. Písně, které ke konci 20. století psaly historii populární hudby, nově zaranžovali a pro symfonický orchestr upravili Aleš Pavlorek a Viktor Kozánek, dramaturgii měl na starost Michal Pášma. Nedílnou složkou projektu je také rockové trio ve složení David Uher (kytara), Karel Pevný (basová kytara) a Hanz Sedlář (bicí). Pěvecké party pak přebírají sólisté známí právě svou činností v oblasti tvrdší muziky.

Listopadová Rocksymphony měla jednu premiéru: stálý sólista Rocksymphony Jan Toužimský (Arakain) byl pro toto datum již dlouho dopředu vázán jinými pracovními povinnostmi, a tak byl osloven muzikant a zpěvák Václav Noid Bárta, aby se tohoto úkolu ujal. Ženskou pěveckou sólistkou Rocksymphony je Marta Jandová (Die Happy), a tak na koncertním pódiu opět stanula dvojice, která v loňském roce reprezentovala Českou republiku na soutěži Eurovision Song Contest. Oba předvedli, že jsou zde v každém případě na svém místě – přestože se v hudbě věnují i jiným věcem (například muzikálovému herectví), ani jeden nezapřou sve rockové kořeny.

Foto: Facebook Marty Jandové

I samotní filharmonici se na toto představení patřičně vyšňořili, jak již bývá při Rocksymphony zvykem: černě namalované oči, číra, černé oblečení, trička slavných kapel jako Queen či Dream Theater. A začali rovnou zostra: Metallikou a Enter Sandman. Poté se divákům tento večer poprvé představil Václav Noid Bárta jako „Sharp Dressed Man“ (ZZ Top). Na pódiu řádil a od první chvíle si získal diváky na svou stranu, zejména pak ženskou část publika. Střídala ho Marta Jandová, aby přednesla Love Hurts od Nazareth – díky jejímu výraznému sytému hlasu i díky pěveckému výrazu pravděpodobně nejlepší cover této písně u nás.

Následovala instrumentálně provedená Stairway To Heaven, po které přišel čas na jeden z nejlepších momentů programu – Sweet Child O'Mine od Guns'N'Roses. Propracované symfonické aranžmá dělá čest originálu, vyzvednout je třeba Martin zpěv i houslové sólo. A pak už následovalo Noidovo parádní číslo – Nothing Else Matters, skladba od Metalliky, kterou má i ve svém stálém koncertním repertoáru, v české verzi jako „Nic víc už není“ (zde ovšem zazpíval anglicky). Závěr první půle obstarala medley od Kiss – novému vokalistovi neuvěřitelně sedla zejména úvodní I Was Made For Loving You, ale i povedla se i velmi dobře dvojhlasně sezpívaná Forever a při Rock And Roll All Night řádili už úplně všichni, kdo v sále byli.

Foto: Filhamonie Bohuslava Martinů, filharmonie-zlin.cz

Druhou půlku otevřela opět instrumentálně provedená The Final Countdown (Europe). Po ní už přiběhl na pódium opět Václav Noid Bárta s velmi uvěřitelným výkonem v písni Smoke On The Water (Deep Purple). Střídala ho Marta Jandová, která vystřihla cover Black Sabbath – She's Gone, který u nás proslavila Marie Rottrová jako Lásko voníš deštěm. Marta a Noid jsou i mimo pódium dobří přátelé, což dokazovali tím, jak se během koncertu vzájemně podporovali a také natáčeli na video, Noid si užíval Martino sólo nejen nyní, ale už i při Sweet Child O'Mine (kdo stál na vhodném místě, mohl ho pozorovat stojícího u vstupu do zákulisí:-)). Oba také během koncertu přes mobil opakovaně vysílali živě na Facebooku, což ocenili fanoušci, kteří se na koncert nedostali.

https://www.facebook.com/125510267481799/videos/1421655874533892/

Nejsilnější moment Noidova pěveckého vystoupení však přišel – možná trochu překvapivě – s písní Ozzyho Osbourna Mama I'm Coming Home. Spontánní zpěvák, který neváhá vlítnout do publika či dát průchod klukovským způsobům, se najednou uklidnil a předvedl velmi procítěný výkon. V příští chvíli však s Martou již řádili naplno při Highway To Hell (AC/DC) a publikum si to nesmírně užívalo s nimi.

https://www.facebook.com/barta.vaclav/videos/10207917083949894/

Při setu skladeb od Scorpions se nálada zase trochu uklidnila. Přispěly k tomu balady Send Me An Angel a Still Loving You...ale když se ozvalo notoricky známé hvízdavé intro Wind Of Change, rozhostily se všude v sále nadšené úsměvy, a možná i listopadový čas přispěl k prožívání této písně publikem, vzpomeneme-li, že vznikla v atmosféře pádu Berlínské zdi v Německu a politických změn po celé střední Evropě na konci roku 1989. Zpívali všichni...a společně se sólisty, kapelou a filharmonií se tak postarali o další vrchol večera. Nesměla ovšem chybět ani rozjetá Rock You Like A Hurricane.

https://www.facebook.com/125510267481799/videos/1421712044528275/

Foto: Filhamonie Bohuslava Martinů, filharmonie-zlin.cz

To ale ještě nebylo pro tento večer vše. Jako přídavek zopakovali Marta s Noidem Rock'n'Roll All Nite a došlo i na nejtvrdší skladbu večera – Run To The Hills, která je parádním číslem zase Marty. Ta dokonce odhodila své proslulé vysoké podpatky, na kterých ji při Rocksymphony vídáme vždy a které by jí při tomto výkonu jednoznačně překážely.

https://www.facebook.com/125510267481799/videos/1421726281193518/

Rocksymphony se ve Zlíně či jeho blízkém okolí (Masters Of Rock, Vizovice, 2014) konala celkem posedmé a bezesporu zůstává originálním projektem – jako symfonický orchestr, který sáhne do jiného než klasického repertoáru a kvalitním aranžmá vytvoří novou uměleckou hodnotu. Filharmonie se tak dostává do povědomí i těch posluchačů, kteří by možná na její koncert jindy cestu nenašli. Návštěvníci se pohybovali věkově od desetileté holčičky, která pohupovala hlavou do rytmu jako pravý rocker, přes pětatřicetileté rodiče po dámy a pány v předdůchodovém věku. Všichni ale věděli, proč jsou dnes večer právě tady, a uměli to účinkujícím dát patřičně najevo. A pozor, dirigent Viktor Kozánek slíbil, že se bude chystat Rocksymphony 2, s novým setlistem!