Falls of Rauros: melodické zurčení metalového vodopádu

První listopadový týden se právem nesl v duchu legendárních Pink Floyd, ale mimo ně vyšlo nové album téměř padesátce dalších rockových nebo metalových kapel, nebo tedy tak to uvádí hudební server Loudwire. Vybírat nějakou zajímavou novinku je při takovém množství čím dál obtížnější, ale přece jen se zdařilo. Představte si, že zakládáte kapelu, která chce skloubit black metalové vokály, tvrdé kytarové riffy, zuřivé bicí a atmosférické části, které mají oslovit i jinou sortu posluchačů než mainstreamový black metal. Zároveň se ve svých textech věnujete přírodě, misantropii a všeobecné anarchii. Potřebuje název, který přiláká posluchače. To chce využít Pána Prstenů!

Dost pochybuji, že takhle uvažovala v roce 2005 dvojice hudebníků z amerického Portlandu, která se rozhodla založit vlastní kapelu a pojmenovat ji Falls of Rauros – Rauroské vodopády. Nicméně představa je to humorná. Využít motivy z Pána Prstenů, který na první pohled nemá s black metalem nic společného, je v hudbě, a nejen v ní, velice populární a často právě takovéto názvy přitahují pozornost. Přesně to se stalo i v tomto případě. Od roku 2005, kdy kapela natočila první demo nazvané Window of the Eye uplynulo už skoro deset let, ale i přes to zůstávají američtí hudebníci z velké části věrní svému původnímu stylu. Ve svých začátcích kapela mísila ten nejsurovější black metalový zvuk jaký si vůbec lze představit s naprostým opakem v podobě melodických, akustických a velice pomalých partů, které ozvláštňovaly její tvorbu. Po dalších dvou demech v letech 2006 a 2007 se kapela rozhodla dát svoji ranou tvorbu dohromady a vydat kompilaci nazvanou Revisitation.

Jak se můžeme dočíst například na Bandcampu, kde má kapela stránku, vyšla tato kompilace tehdy pouze na kazetách, což je z dnešního pohledu téměř humorné. Podle toho také vypadala zvuková kvalita jednotlivých skladeb, a byť kapela zaujímá skoro až poetickými názvy, působí celá sbírka možná až příliš nesourodě. Přes to se kapela odhodlala k natočení dlouhých skladeb už ve svých začátcích. Zmínit bychom mohli alespoň jednu – jedenáct a půl minuty dlouhý March of the Valorous Bane, při jehož poslechu na začátku zapomenete na to, že posloucháte black metal. Dost dobře by se totiž tato skladba dala považovat za dílo kteréhokoliv kytarového virtuóza, který navozuje tu správnou náladu za pomocí akustické kytary doprovázené zvuky přírody, bitevní vřavu a další doprovodné elementy.  Teprve ke konci třetí minuty se poprvé ozvou chraplavé vokály.

V roce 2008 se tato kapela odrážející hučení vodopádu dočkala vydání svého prvního oficiálního alba nazvaného Hail Wind and Hewn Oak. Na tomto albu už se kapela rozhodla předvést to nejlepší z obou světů ve výborně skombinovaných skladbách. Krátký instrumentální úvod a hned je před posluchače naservírován další dvanáctiminutový epos The Fire We Fathered se zajímavým textem, který bohužel místy až příliš spadá do black metalového světa. Hodinové album, solidní hodnocení, na plnohodnotný start velice slušné. Kapela na něj navázala o tři roky později prostřednictvím alba The Light That Dwells in Rotten Wood, na kterém se snaží kapela opět zdůrazňovat fakt, že nejsou jen nějakým tím běžným metalem, ale že se snaží o atmosferickou hudbu, kterou většinou prezentují hlavně post-rockové nebo progressive-rockové kapely. Nejlépe je tato paralela slyšet asi na začátku třináctiminutového kusu Awaiting the Fire or Flood that Awakes It.

Po split albu z letošního roku následoval ještě jeden hudební počin. Zatím poslední album vyšlo čtvrtého listopadu a nese název Believe in No Coming Shore. Není vždy ideální seznamovat se s novou kapelou od jejich nejnovější tvorby, protože se velice často stává, že ta starší novou několikanásobně převyšuje, ale v případě Falls of Rauros se tohoto problému bát nemusíte. Byť se délkou nevyrovná jejich prvnímu albu, jedná se o výborně strávených jedenačtyřicet minut, které vás pak navnadí k vyhledání a poslechu oněch starších kousků. Kapela ze svého umu vůbec nic neztratila, prezentuje se v tom nejlepším světle a odnáší si za své nové album vysoká hodnocení.

Pokud máte už oposlouchanou klasiku žánru jakou je třeba kapela Agalloch, která zahraje mimo jiné na jubilejním ročníku Brutal Assault, nebo si jen chce rozšířit svoje hudební obzory, Falls of Rauros jsou vhodnou variantou. Nabízejí zajímavý náhled na melodický black metal doplněný o bezpočet dalších hudebních prvků, čímž se snaží odlišit od jinak konzervativního žánru. A to je vždycky dobře. Takže neváhejte a poznejte Středozem v trošku jiném světle.