Nightwish jsou jako Metallica. Možná odvážné tvrzení hned na začátek, ale vysvětlím jeho podstatu. Neshody v kapele, produkce relativně průměrných nezajímavých alb a pak dlouhé čekání a víření vody informacemi o novém. Navíc se nedokážu zbavit dojmu, že od určité doby jsou Nightwish z velké části značka podobně jako Metallica, u které je tento problém ještě daleko markantnější. Ať už je to jak chce Anette Olzon skončil v Nightwish spolu s albem Imaginaerum a byla nahrazena dle mého názoru daleko zdatnější Floor Jansen, která měla pomoci vrátit Nightwish něco ze ztraceného lesku.

Drakkar je název pro tradiční vikinskou dlouhou loď. O to větší překvapení může být, když si takový název zvolí italská metalová kapela, která se vikinskému metalu sice snaží přiblížit, ale na místo bouřlivé plavby na drakkaru se zbaběle drží na břehu všechno možného. Ještě než se tedy pustíme do recenze nového alba těchto italských interpretů, musíme si položit jednu velice zásadní otázku. Kolik znáte dobrých metalových italských kapel?

Zatímco se Česká republika nevědomky připravuje na další mezinárodní ostudu prostřednictvím velice nepovedené skladby do Eurovize, rockový a metalový svět tento týden slaví jedno velice pěkné jubileum. Britská metalová legenda Judas Priest totiž při příležitosti třicátého výročí svého alba Defenders of the Faith vydala zbrusu novou edici, která nejen obsahuje původní album, ale ještě několik dalších bonusů.

Určitě jste už někdy v životě narazily na animované filmy, které byly na první pohled určeny pro dětské publikum, ale ve výsledku si z nich mohli daleko víc odnést dospělí. Zmiňme alespoň filmy Karla Zemana Pohádka o Honzíkovi a Mařence, Čarodějův učeň nebo australskou film Mary a Max. Podobně na mě zapůsobila i relativně nová záležitost s irské filmové produkce s názvem Song of the Sea. Co je na tomto filmu ovšem bere dech stejně jako překrásný způsob animace, je soundtrack.

Hráli jste někdy alespoň jednu hru od amerického studia Maxis? Kroutíte hlavou? Těžko uvěřit, že byste nikdy nezavadili ani pohledem o některý z produktů tohoto veleznámého a dá se říct, že i veleúspěšného studia, v jehož čele se proslavil legendární Will Wright se svými sim hrami. A právě pobočku studia Maxis Emeryville minulý týden Electronic Arts zrušili a její práci přerozdělili mezi jiná studia. Je možné, že se bude jednat o konec značky Sim City a bylo proto nanejvýš vhodné si tuto sérii a její hudební doprovod alespoň v krátkosti připomenout.

Pokud snad máte pocit, že je vám název rockové kapely Europe cizí, pak jste určitě při poslechu jejich nejznámější skladby Final Countdown nevěnovali nikdy pozornost interpretovi. Teprve stejnojmenným albem se v druhé polovině osmdesátých let dostali z rodného Švédska na mezinárodní scénu a zároveň tím zahájili i odpočet ke svému vlastnímu konci. Kapela se totiž na začátku devadesátých let odhodlala k pauze a na nové album si fanoušci počkali až do roku 2004. Od té doby vydali už čtyři alba, War of the Kings je jejich pátým a nutno přiznat, že kapela zraje jako víno.

Konzolová hra Amplitude stejně jako její předchůdce Frequency už dnes patří minulosti stejně jako PlayStation 2, pro který hra původně vyšla. Zatím co Frequency se zaměřovala více na elektronickou hudbu a trance, Amplitude nabízela rockové a popové skladby v čele s Davidem Bowiem, Pink nebo Blink 182. Ani v jednom případě se ale hrám nepodařilo dosáhnout dostatečně velkého finančního úspěchu a tak se navzdory velmi dobrým hodnocením rozhodli vývojáři zaměření na hudební hry věnovat jiným žánrům – například Rock Band. Loni ale studio Harmonix možná trošku nečekaně vtrhlo na Kickstarter v naději, že jim sami hráči umožní vytvořit pokračování Amplitude.

Konec února se ve světě metalu nesl ve znamení tradičně široké palety nejrůznějších interpretů a žánrů, mezi nimiž do jisté míry vyčnívá ještě stále mladá švédská kapela Enforcer. Talentovaná čtveřice se letos prezentuje svým už šestým studiovým albem, nepočítaje jejich split album z roku 2010, a zatím si udržuje svůj dvouletý odstup mezi jednotlivými nahrávkami. A co přesně je na téhle kapele tak zajímavé kromě nadšení, které do hudby vkládají? Možná to, že místy dost podobně dřív zněla stará dobrá Metallica.

V posledních dnech se po internetu objevují další a další recenze antického Apotheonu, duchovního nástupce prastaré hry Gods, ve které hrdina navštěvuje starověké Řecko a setkává se s jeho bohy. Když pomineme často kritizovanou herní stránku věci, nabízí tato videohra od společnost Alien Trap dva nezpochybnitelné trumfy – v prvním případě je to grafické zpracování, které bere dech a nabízí netradiční herní zážitek v překrásných kulisách. Jak už je patrné, druhou výjimečnou stránkou je pak hudební doprovod.

Velšský herec Iwan Rheon je publiku známý především svou rolí psychopatického Ramsayho Boltona ze seriálu Game of Thrones, případně jako Simon Bellamy ze seriálu Misfits. Ve svých devětadvaceti letech má hereckou kariéru před sebou a bezpočet příležitostí předvádět svůj um se rozhodl i prostřednictvím hudby.