Rock a Metal

Sedmý listopadu se zapíše do dějin jako den, kdy vyjde zatím poslední album kapely Pink Floyd. Úmyslně říkám zatím. Nick Mason je jediným členem kapely Pink Floyd, který se zúčastnil natáčení všech alb, která kdy kapela vydala. S blížícím se vydáním alba Endless River, po kterém má kapela ukončit svoji existenci po dvacetileté pauze od legendární desky Division Bell, se ale Mason rozpovídal v online interview pro prestižní Rolling Stone, a prohlásil, že pro něj Pink Floyd jenom tak neskončí, a že není si jistý, jestli tohle je ten slibovaný konec kapely, jejíž základy byly položeny před jedenapadesáti lety. A právě tady začíná náš speciál pro tento týden, který bude věnovaný této rockové klasice.

Abysmal Dawn patří k takzvaným moderním death metalovým kapelám, které stavějí na základech vyhloubených klasikami subžánru jako Cannibal Corpse, Death nebo Morbid Angel. Za těch pár desetiletí, co tento tvrdší bratr heavy metalu existuje, se jen výjimečně objevil někdo nový, kdo by vnesl do své hudby nějakou tu inovaci, a většina kapel se drží jen dobře známých zajetých kolejí. Zářným příkladem je právě americká parta Abysmal Dawn, která navzdory žánrově čistému metalu vydává už čtvrté album nazvaná Obsolescence a hřeje se na výsluní přízně.

Hudební scéna je vrtkavá dáma, často velice nevyzpytatelná, a  jako takovou je potřeba ji brát. Často se setkáte s kapelami a hudební, kteří přežijí dekády, ale vlastně už dávno nemají co říct nebo nabídnout. Na druhé straně pak stojí skupinky nadšených muzikantů, kteří si založí svou vlastní kapelu nebo sólový projekt, vydají demo nebo split album, a zase se ztratí v moři komerčnosti, která rozráží tyto nebohé hudebníky jako demoliční koule. Jedním z mnoha a mnoha případů, ve kterých kapela neměla nijak dlouho životnost, je kapela Hellas Mounds z americké Arizony.

Hollywood Undead, hudební uskupení vzniklé v roce 2005, je nejčastěji přirovnávána k hudbě skupiny Linkin Park. Jejich hudba je totiž v podstatě směsicí žánrů, nejčastěji charakterizovaných jako rap - rock, numetal či dokonce taneční hudba. Jejich debutem se stala deska Swan Songs, kde je polovina songů energičtějších, více laděných na party, zatímco druhá polovina ukazuje vážnějšího ducha celé skupiny.

Při poslechu muziky se člověku často stane, že naráží na zvuk, který je tu už třeba dvacet, třicet let a nestárne. Pořád je aktuální. Pak ale jednou narazíte na kapelu, která hraje tak, jako kdyby osmdesátá léta nikdy neskončila. Se stejnou vervou, se stejným nadšením pro věc, a se stejným zvukem, který dnes slýcháme většinou jen na oldies party nebo ve starších filmech. Aspoň takový dojem navozuje na první poslech švédská kapela Dalton, která vydává své třetí studiové album – opět po pětadvaceti letech.

Blížící se Halloween, u nás Svátek všech svatých, je minimálně v Americe neodmyslitelně spjat s čarodějnicemi a právě proto mi přijde velice vhodné si tento týden představit kapelu, která se ve své tvorbě věnuje čarodějnicím, rituálům plných černé magie a odkazům na zlatou éru hororových filmů. Po představení britských Fall of Efrafa a polských Tides from Nebula je tedy nejvyšší čas přivítat kapelu z kanadského Toronta – Blood Ceremony.

Před necelými dvěma týdny jsme vás pozvali na Masters of Rock, jejichž pořadatelé už zveřejnili nejen pěknou várku kapel, ale především headlinera celého festivalu, finskou kapelu Nightwish. Pozadu ovšem nezůstává ani Brutal Assault, který nabízí zase trošku jinou sortu tvrdé hudby. Tady je tedy malá ochutnávka toho, co nabídne jubilejní dvacátý ročník tohoto hudebního svátku.

Pokud se alespoň trochu pohybujete ve světě hudby, tak jste patrně narazili na skutečnost, že britská kapela Pink Floyd vydává po dvaceti letech nové album. Ve spojitosti s tím se objevovaly komentáře prohlašující, že jde o nejdelší pauzu mezi dvěma alby. Rozhodně to tak na první pohled může vypadat, vždyť dvacet let je pěkná doba.

Zakk Wylde, jeden z nejpopulárnějších žijících kytaristů, si s alkoholem užil svoje. Jak sám říkal, byl to smutný den pro rock & roll, když se pět dospělých chlapů muselo dělit o jedno pivo, které pili z malých kalíšků. Naštěstí se ale Zakkův život netočí jenom kolem pití, ale především kolem hraní. Všestranný hudebník, skladatel a příležitostný herec – to všechno je Zakk Wylde. Jak dobře ho znáte vy?

Titulek by mohl vyvolávat naději, že Elvis nezemřel, vrátil se domů, a teď je zpátky na Zemi tak, jak předpověděli Muži v černém. Bohužel ne, není tomu tak. Elvis je jen jedním z umělců, kteří se vracejí na náš redakční seznam povedených rockových a metalových coverů jiných známých písní a skladeb.