Rock a Metal

Stejně jako Pán prstenů je jen jeden, tak i v případě americké kapely Manowar platí pravidlo, že jen a jen oni jsou tou pravou metalovou kapelou. Jejich filosofii o true metalu (pravý metal jako hudební žánr) ale pochopitelně přijali i jiní a výsledkem tohoto vlivu byl v roce 2000 vznik německé metalové kapely Majesty, která se všemi deseti hlásí k odkazu svých amerických idolů. Teď, o patnáct let později, vydávají své deváté studiové album, na němž se vliv metaloláskařů projevuje už v samotném názvu – Generation Steel.

Nightwish jsou jako Metallica. Možná odvážné tvrzení hned na začátek, ale vysvětlím jeho podstatu. Neshody v kapele, produkce relativně průměrných nezajímavých alb a pak dlouhé čekání a víření vody informacemi o novém. Navíc se nedokážu zbavit dojmu, že od určité doby jsou Nightwish z velké části značka podobně jako Metallica, u které je tento problém ještě daleko markantnější. Ať už je to jak chce Anette Olzon skončil v Nightwish spolu s albem Imaginaerum a byla nahrazena dle mého názoru daleko zdatnější Floor Jansen, která měla pomoci vrátit Nightwish něco ze ztraceného lesku.

Drakkar je název pro tradiční vikinskou dlouhou loď. O to větší překvapení může být, když si takový název zvolí italská metalová kapela, která se vikinskému metalu sice snaží přiblížit, ale na místo bouřlivé plavby na drakkaru se zbaběle drží na břehu všechno možného. Ještě než se tedy pustíme do recenze nového alba těchto italských interpretů, musíme si položit jednu velice zásadní otázku. Kolik znáte dobrých metalových italských kapel?

Zatímco se Česká republika nevědomky připravuje na další mezinárodní ostudu prostřednictvím velice nepovedené skladby do Eurovize, rockový a metalový svět tento týden slaví jedno velice pěkné jubileum. Britská metalová legenda Judas Priest totiž při příležitosti třicátého výročí svého alba Defenders of the Faith vydala zbrusu novou edici, která nejen obsahuje původní album, ale ještě několik dalších bonusů.

Pokud snad máte pocit, že je vám název rockové kapely Europe cizí, pak jste určitě při poslechu jejich nejznámější skladby Final Countdown nevěnovali nikdy pozornost interpretovi. Teprve stejnojmenným albem se v druhé polovině osmdesátých let dostali z rodného Švédska na mezinárodní scénu a zároveň tím zahájili i odpočet ke svému vlastnímu konci. Kapela se totiž na začátku devadesátých let odhodlala k pauze a na nové album si fanoušci počkali až do roku 2004. Od té doby vydali už čtyři alba, War of the Kings je jejich pátým a nutno přiznat, že kapela zraje jako víno.

Konec února se ve světě metalu nesl ve znamení tradičně široké palety nejrůznějších interpretů a žánrů, mezi nimiž do jisté míry vyčnívá ještě stále mladá švédská kapela Enforcer. Talentovaná čtveřice se letos prezentuje svým už šestým studiovým albem, nepočítaje jejich split album z roku 2010, a zatím si udržuje svůj dvouletý odstup mezi jednotlivými nahrávkami. A co přesně je na téhle kapele tak zajímavé kromě nadšení, které do hudby vkládají? Možná to, že místy dost podobně dřív zněla stará dobrá Metallica.

Velšský herec Iwan Rheon je publiku známý především svou rolí psychopatického Ramsayho Boltona ze seriálu Game of Thrones, případně jako Simon Bellamy ze seriálu Misfits. Ve svých devětadvaceti letech má hereckou kariéru před sebou a bezpočet příležitostí předvádět svůj um se rozhodl i prostřednictvím hudby.

Pokud právě čtete a posloucháte maďarskou kapelu Kalapács (Kladivo) a je to zároveň vaše poprvé s touto kapelou, není se čemu divit. Navzdory tomu, že maďarští metaloví gurmáni nejsou žádnými nováčky, se asi dost těžko dostávají do širšího metalového povědomí v širokém světě. Už jen jejich domovské Maďarsko asi nebude tou pravou metalovou zemí zaslíbenou, což ale kapele v čele s dvaapadesátiletým Józsefem Kalapácsem, rozhodně nebrání být maximálně produktivní. Jen pro jeho vlastní kapelu se totiž v případě alba Enigma jedná už o desáté studiové album.

Německé kapely z osmdesátých let se dnes už řadí mezi světovou metalovou klasiku a mnoho z nich také mezi průkopníky žánru plného draků, magie a vzdálených čarovných zemí, tedy power metal. Není tomu jinak ani v případě Blind Guardian, kapely z německého Krefeldu, která se po pěti letech hrobového ticha rozhodla vyrukovat s novým, v pořadí už desátým, studiovým albem, které zatím sbírá uznání napříč metalovou komunitou. Jak si tedy noví Blind Guardian stojí?

Vybrat z nepřeberného množství nových alb uzavírajících první měsíc nového roku bylo těžší, než by se mohlo zdát. V zástupu dvaačtyřiceti alb se totiž objevila jména takových kapel jako Venom, Napalm Death, skandinávský Jorn Lande a nebo skupina umělců vzdávající poctu kytarovému géniovi Randy Rhoadsovi. Volba nakonec padla na mladou americkou kapelu Visigoth, jejíž singl Dungeon Master nabídl návštěvu metalového světa, který dlouhé roky tvořil Dio. Kapela zaujala všemi možnými způsoby, nezbylo tedy nic jiného, než se podívat rodákům z amerického Utahu na jejich visigothský zoubek.