Přejít na menu Přejít na obsah

Rock a Metal

Gnomus - středověk ještě opravdu neskončil

18. 11. 2014

Pavel Skoták

Při poslechu všemožné současné hudby napříč žánry občas zapomínáme na to, z jaké hudby se ta naše, ať už přímo nebo nepřímo, vyvinula. Není teď ani tak řeč o klasické hudbě, ale ještě o té starší. Starověká a středověká hudba v sobě skrývá jisté kouzlo, které mnohdy působí na pudy skryté hluboko v nás. Jsou to ty, které vás nutí s nadšením poslouchat rytmické bubnování doprovázené hrou na dudy, houslemi a cistrou. Výběr nástrojů tady není vůbec náhodný, naopak. Jsou totiž lidé, kterým poslech takové hudby nestačí a rádi se vracejí do středověku alespoň prostřednictvím kostýmů a hraním takovéto hudby. Konkrétně je řeč o české kapele Gnomus.

Carcass - Surgical Remission: může být čtvrthodinové EP dostačující?

15. 11. 2014

Pavel Skoták

Kapely vydávající klasická plnohodnotná alba jsou stejně časté jako ty menší, kterým stačí vydat jednou za čas EPčko, kterým se hlavně v začátcích chtějí prezentovat. V případě britské kapely s mírumilovně poutavým názvem Carcass se ovšem jedná o něco naprosto jiného. Kapela, která se na poli hudby pohybuje s přestávkami od roku 1985, totiž rozhodně nepotřebuje dokazovat světu svoje kvality, ty už jsou docela dobře známy. Tito pionýři death metalu, kteří před svým rozpadem v roce 1995 vydali pět dobře hodnocených alb, navázali na svoje úspěšné začátky a před sedmi lety se opět dali dohromady. Výsledkem bylo loni vydané album Surgical Steel. A proč je tohle všechno potřeba vědět? Protože právě na toto poslední album navazuje nové EP.

Falls of Rauros: melodické zurčení metalového vodopádu

10. 11. 2014

Pavel Skoták

První listopadový týden se právem nesl v duchu legendárních Pink Floyd, ale mimo ně vyšlo nové album téměř padesátce dalších rockových nebo metalových kapel, nebo tedy tak to uvádí hudební server Loudwire. Vybírat nějakou zajímavou novinku je při takovém množství čím dál obtížnější, ale přece jen se zdařilo. Představte si, že zakládáte kapelu, která chce skloubit black metalové vokály, tvrdé kytarové riffy, zuřivé bicí a atmosférické části, které mají oslovit i jinou sortu posluchačů než mainstreamový black metal. Zároveň se ve svých textech věnujete přírodě, misantropii a všeobecné anarchii. Potřebuje název, který přiláká posluchače. To chce využít Pána Prstenů!

Pink Floyd speciál - třetí část: na vodách Endless River

8. 11. 2014

Pavel Skoták

Tento týden jsme se rozhodli věnovat z velké části britské progressive rockové legendě Pink Floyd, která po dvaceti letech vydává své patrně poslední album. V předchozích částech našeho speciálu jsme se nejprve podívali na zoubek samotnému vzniku kapely a poté jsme si zrekapitulovali období jejich největších úspěchů. Text byl uzavřen krátkým odstavečkem, který v recenzi jednoho z nejočekávanějších alb roku, které už před samotným vydáním trhalo rekordy ve sledovanosti a prodejnosti. Toliko k úvodu, je čas vyplout na nekonečnou řeku.

Pink Floyd speciál - část druhá: Odvrácená strana úspěchu

6. 11. 2014

Pavel Skoták

Když jsme na konci našeho minulého textu opoušteli britskou rockovou kapelu Pink Floyd, stála zrovna čtveřice před dveřmi do období svého největšího úspěchu. Čekalo je natáčení těch nejúspěšnějších alb. Doba, které dominovala tvorba Rogera Waterse. Je to doba, ve které se z pojmu Pink Floyd stala ve světě hudby opravdová legenda. Pojďme se tedy podívat na to, jaká úskalí obnášela zlatá éra lemovaná alby jako Dark Side of the Moon, Animals nebo Wall.

Pink Floyd speciál - část první: od založení po rok 1972

4. 11. 2014

Pavel Skoták

Sedmý listopadu se zapíše do dějin jako den, kdy vyjde zatím poslední album kapely Pink Floyd. Úmyslně říkám zatím. Nick Mason je jediným členem kapely Pink Floyd, který se zúčastnil natáčení všech alb, která kdy kapela vydala. S blížícím se vydáním alba Endless River, po kterém má kapela ukončit svoji existenci po dvacetileté pauze od legendární desky Division Bell, se ale Mason rozpovídal v online interview pro prestižní Rolling Stone, a prohlásil, že pro něj Pink Floyd jenom tak neskončí, a že není si jistý, jestli tohle je ten slibovaný konec kapely, jejíž základy byly položeny před jedenapadesáti lety. A právě tady začíná náš speciál pro tento týden, který bude věnovaný této rockové klasice.

Abysmal Dawn - Obsolescence: zastarávání se nekoná

1. 11. 2014

Pavel Skoták

Abysmal Dawn patří k takzvaným moderním death metalovým kapelám, které stavějí na základech vyhloubených klasikami subžánru jako Cannibal Corpse, Death nebo Morbid Angel. Za těch pár desetiletí, co tento tvrdší bratr heavy metalu existuje, se jen výjimečně objevil někdo nový, kdo by vnesl do své hudby nějakou tu inovaci, a většina kapel se drží jen dobře známých zajetých kolejí. Zářným příkladem je právě americká parta Abysmal Dawn, která navzdory žánrově čistému metalu vydává už čtvrté album nazvaná Obsolescence a hřeje se na výsluní přízně.

Hellas Mounds: Plavba do mystické Cydonie

30. 10. 2014

Pavel Skoták

Hudební scéna je vrtkavá dáma, často velice nevyzpytatelná, a  jako takovou je potřeba ji brát. Často se setkáte s kapelami a hudební, kteří přežijí dekády, ale vlastně už dávno nemají co říct nebo nabídnout. Na druhé straně pak stojí skupinky nadšených muzikantů, kteří si založí svou vlastní kapelu nebo sólový projekt, vydají demo nebo split album, a zase se ztratí v moři komerčnosti, která rozráží tyto nebohé hudebníky jako demoliční koule. Jedním z mnoha a mnoha případů, ve kterých kapela neměla nijak dlouho životnost, je kapela Hellas Mounds z americké Arizony.

Cesta k úspěchu: Hollywood Undead - Deuce nám vyhrožoval

29. 10. 2014

Jakub Šťastný

Hollywood Undead, hudební uskupení vzniklé v roce 2005, je nejčastěji přirovnávána k hudbě skupiny Linkin Park. Jejich hudba je totiž v podstatě směsicí žánrů, nejčastěji charakterizovaných jako rap - rock, numetal či dokonce taneční hudba. Jejich debutem se stala deska Swan Songs, kde je polovina songů energičtějších, více laděných na party, zatímco druhá polovina ukazuje vážnějšího ducha celé skupiny.

Dalton - Pit Stop: čtyřicet minut v osmdesátkách

25. 10. 2014

Pavel Skoták

Při poslechu muziky se člověku často stane, že naráží na zvuk, který je tu už třeba dvacet, třicet let a nestárne. Pořád je aktuální. Pak ale jednou narazíte na kapelu, která hraje tak, jako kdyby osmdesátá léta nikdy neskončila. Se stejnou vervou, se stejným nadšením pro věc, a se stejným zvukem, který dnes slýcháme většinou jen na oldies party nebo ve starších filmech. Aspoň takový dojem navozuje na první poslech švédská kapela Dalton, která vydává své třetí studiové album – opět po pětadvaceti letech.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace