Rock a Metal

Je skoro zarážející, jaké množství black metalových kapel si naplánovalo vydání svých temných a pochmurných alb na poslední dva týdny před Vánocemi. Vybrat nejen v jejich záplavě nějaké vhodné na recenzi se ukázalo jako opravdovým oříškem, a teď tu nemluvíme o Popelce, ale nakonec padla volba na kapelu z trošku nečekaného místa – Kypru. Pokud už vám tedy koledy lezou na nervy a chcete zjistit, co obnášení black metal ve středomořském provedení, pak je tento článek přesně pro vás.

Inspirace Tolkienovou Středozemí se stala pro mnoho kapel velice populární, ale v posledních letech je na světě ještě další fenomén – Hra o trůny. Pokud tedy umíte alespoň trochu anglicky a není vám Westeros cizí, tak už vám musí být jasné, kam nás švédská power metalová parta v čele s Patrickem Johanssonem bere na předvánoční výlet se svým albem nazvaným Stormborn. Nasedněte na svého oblíbeného draka, dejte sbohem svým blízkým, vyrážíme směr.

Vánoce se nezadržitelně blíží a koledy jsou jejich neoddělitelnou součástí. Naneštěstí jsou tradiční koledy, na které jsme všichni od mala zvyklí, slyšet skoro všude. Obchodní domy je hrávají, různá vystoupení u stromečků, besídky a určitě by se dalo přijít i s dalšími příklady.

Rock or bust je nejen název nového alba australské hard rockové kaply AC/DC, je to také velice záludná otázka, kterou si možná položili všichni členové při tvorbě materiálů pro toto album. Že se jim práce ke konci značně komplikovala, není tajemstvím, Malcolm Young musel z kapely odejít kvůli vážným zdravotním komplikacím, bubeníka Phila Rudda zatkla policie jen měsíc před vydáním alba. Jak se tedy stárnoucí rockeři popasovali se svým patnáctým mezinárodně vydávaným albem? Bude rock nebo nuda?

Pokud se zamyslíme nad otázkou, které kapely dokázaly překročit stín vlastního žánru, a zaujmout lidi po celém světě bez rozdílu věku a pohlaví, je skoro nemožné neodpovědět AC/DC. Australská kapela složená z velké míry ze Skotů se stala jedním ze synonym pro hard rock, jehož jsou také velkými průkopníky a propagátory až do dnes. Jedenačtyřicet let už šíří světem svoji filosofii plnou rock and rollu, černé a pekla, a letos po šesti letech vydává i nové album Rock or Bust. Co všechno mu ale přecházelo a s čím se kapela musela během své existence potýkat?

Rock a metal na klavír? Vika Goes Wild vás přesvědčí, že je to možné. A pokud jste zdatní klavíristé a chtěli byste si její aranžmá také zahrát, dokonce vám pošle noty.

Pokud vám nečitelné znaky v titulku přijdou povědomé a při sebemenší snaze přečíst je si lámete jazyk, možná si i vzpomene, že o této islandské kapele už jednou řeč byla. Přesněji to bylo koncem září, kdy jsme vám přinesli krátký přehled kapel, které si zahrály se symfonickým orchestrem. A jednou z těch kapel byli právě zuřiví Vikingové Skálmöld, kteří se letos vracejí s tradičnějším albem nazvaným Með vættum.

Řepík lékařský, latinsky Agrimonia eupatoria. Odhadovat, na základě čeho se švédská pětice rozhodla pojmenovat svoji kapelu podle této žluté rostliny, si opravdu netroufám. Při pohledu na drobnou a křehkou květinku se totiž opravdu jen těžko hledá paralela s kapelou, která hraje příjemně tvrdou hudbu, a jejíž vokalistka by se svým hlasem mohla soupeřit s kdejakým death metalových zpěvákem. Při zpěvu textů o hnilobě, úpadku, červech nebo pohřebních stromech je samotný vokál stejně asi tou méně podstatnou stránkou věci.

Při prohlídce našich dosud zveřejněných recenzí by se dal letošní rok s klidným svědomím pojmenovat jako rok velkých a malých návratů. Ať už šlo o Pink Floyd, Sanctuary nebo švédské rockery Dalton. Podobně je na tom i americká kapela Born of Fire, která navzdory svému velkému úspěchu na konci devadesátých let nedokázala držet pohromadě, a následoval její rychlý zánik. Stačilo si nějaké to desetiletí počkat a kapela je zpět i spolu s novým zpěvákem a zbrusu novým albem Dead Winter Sun, kterým chce vrátit posluchačům důvěru v kapelu.

Při poslechu všemožné současné hudby napříč žánry občas zapomínáme na to, z jaké hudby se ta naše, ať už přímo nebo nepřímo, vyvinula. Není teď ani tak řeč o klasické hudbě, ale ještě o té starší. Starověká a středověká hudba v sobě skrývá jisté kouzlo, které mnohdy působí na pudy skryté hluboko v nás. Jsou to ty, které vás nutí s nadšením poslouchat rytmické bubnování doprovázené hrou na dudy, houslemi a cistrou. Výběr nástrojů tady není vůbec náhodný, naopak. Jsou totiž lidé, kterým poslech takové hudby nestačí a rádi se vracejí do středověku alespoň prostřednictvím kostýmů a hraním takovéto hudby. Konkrétně je řeč o české kapele Gnomus.